Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Souhlas,mezi ty pamětníky patřím a ty naše zážitky neměly s komunistickou ideologií nic společného.Městským dětem to dalo slušně zabrat,ale přesto jsme si užili plno srandy, ale i respektu k práci v zemědělství.Při jednocení řepy nás rychlostí a zručností zahanbily i místní babičky,na senách jsme byli popíchaní od strniště i osin,relativně nejsnadnější to bylo na tom chmelu a když jsme natrhali aspoň devět věrtelů,něco málo jsme si i poprvé vydělali.

Ironie? Ale jo, začala jsem první.-)

Netuším,co je na tom ironického.Dokonce jsem si říkala ,že se ti výjimečně povedl smysluplný příspěvek.

Milá Alex. Všechny mé přispěvky jsou smysluplné. Proč jsou smysluplné? Protože jsem bezedná studnice moudrosti...Ovšem je nutno konstatovati, že mně pozorně nasloucháš, rychle se učíš a občas se mi přiblížíš nebezpečně blízko.

to se ti zdááá

Jo, sice vzpomínám, ale že by to s nějakým nadšením, to určitě ne. Jakožto synkovi z dědiny mě nebylo nijak vzácné něco dělat na polu a ohýnek jsem si mohl doma udělat kdykoliv. A dobře si pamatuju, že ani mí městští bytovkoví spolužáci neprojevovali nějakou euforii z kýblů brambor. Líbilo se nám jen to, že jsme se ulili ze školy, jiný význam to nemělo.

Jet někam na týden,či dva v létě,bylo přeci jenom něco jiného,než jednodenní podzimní sběr brambor.
Ale je docela možné,že si to zpětně idealizuju a tehdejší pocit přátelství přeceňuju.Kaž­dopádně bratři Nedvědi to uměli rozbalit ještě víc,než později jako profesionálové.

Na tom bylo dobré to....že jsme vypadli na pár dní z domu a cítili jsme jakousi svobodu....ono to bylo v pubertě trochu jiné......ale nějak si nevzpomínám že by to v nás vzbudilo nějaký pocit pracovitosti.­....jako že něco budujeme.....ale nějaký pán v tom smyslu hovořil - když jsme přijeli ....pak jsme ho už neviděli ....asi makal na jiném poli )

Spíš na stranické schůzi.-)