Dneska si děti neumí hrát. Samé počítače, mobilní telefóny.
To já, když byl kluk, vzal jsem luk, kámoš jablko....
Dnes by mu bylo 60!
Kámošku jsem v dětství neměl ani jednu. Já byl literárně velmi nadaný. Chtěl jsem si o tom s nimi povídat, ale ony chtěly jen šukat.
V Kozlovicách si děcka hrají na Radara včil. Furt mi lezú pod můj most.

Když tak mi ty skřety pošli a můžou jet se mnou 23.2. na třídenní
kurs zimního přežití do bývalého vojenského prostoru v Milovicích.-)
Samozřejmě se spaním v lese. 
Noo...to né....ani nevím kolik bere moje paní....a ona neví kolik já....a funguje to už téměř 26 let )
Asi to není až tak podstatné... Hlavně když jsou peníze na život a zbyde i na volnočasové aktivity. -)
Přesně....jak se lidé předem domluví - tak to je....a za těch 26 let nebyla potřeba nějaká úprava - oboustranná spokojenost )
Jak já s kámošem na vojně: Po lahvích vodky jsme vlezli pootevřeným,
nezajištěným výdejním okýnkem do kuchyně, tam jsme vyhládlí dojedli
zbytek guláše a pak jsme vzali nejdelší nože co tam kuchtové měli a na
střídačku jsme se stavěli ke dveřím a asi ze 4 metrů jsme si ty nože
zabodávali asi 10 cm vedle hlav.
Asi jsme byli šikovnější, oba jsme to přežili:D