Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Neser. Brňáci só spíš Rakušáci, ale neska je to dávno mimóza, páč Brno je plný přistěhovanéch londonů, co negómó hantec, ale vařijó zas jiný světový jazyky, třeba hanécke, nebo neco podobnýho.
Slováci só Slováci, ty poznáš aji dyž bydlijó v Brně 50 let, prostě kdo má uši, tož to slyší. Je to jako s Pražákama, nikdy se nezbaví svého nezaměnitelného pepíkovského akcentu.

Často vzpomínám, když jsem pobýval v Praze. Přišel dopráce a kolegové na mě spustili. Hele kámo, ty máš skvělej modrej svetr. Moje odpověď zněla. Kamaráde, můj svetr je skvělý a modrý. A oni. Hele kámo a nejseš ty vo Vostravy, že máš takovej krátkej zobák? Já na ně, ano jsem od Ostravy a ty buď rád, že čučíš tady v Praze. Kdyby jsi vylezl v Ostravě na nádraží, tak ti ten tvůj zpívající zobák ostraváci rozkopnou takovým způsobem, že ti ani kupé při zpáteční cestě stačit nebude.....to bylo ještě za doby těžké normalizace.

Vzpomíná asi každý, já též. Na toto téma asi nejvíc na vojnu, kde jsme se sešli ze všech koutů, Plzeňáci (tuten), Ústečáci (viď), Chachaři od Ostravy (p-čo), Cajzli z Práglu (hele), Maďaři od Komárna (nemtudum), až po bomoga vychodniare (ci Boha Maria skare). A dyž negdo otevřél hubu, hneď bylo slyšet zkama je. Dělali sme si ze sebe navzájem prdel, ale dyž sem zavelél na vyházce valíme na škopek, tam mě všecí rozumněli a ochotně se přidali.

Vrchol bylo když mi Maďar řekl ať se naučím jeho jazyk....dlouho jsem mu vysvětloval - že maďarština jazyk není

S Maďary jsem pár let pracovala a byla schopná pochytit jenom pár slovíček.(Např. jó napot,szeretlek...)
S některými jsme se dorozumívali přes němčinu,ale dva váleli češtinu naprosto dokonale-to jsem skutečně obdivovala.