Nevim, jak Nora, ale v mych zazitcich slo vzdy o zivot..treba kdyz se
strilelo v jednom am supermarketu..i kdyz konkretne strileni jsem zazila i v
Praze 
Nevim, jak Nora, ale v mych zazitcich slo vzdy o zivot..treba kdyz se
strilelo v jednom am supermarketu..i kdyz konkretne strileni jsem zazila i v
Praze 
Já vždy v pohodě. Všude jsem měl to štěstí, že jsem narazila na super lidi. Cestování je radost
Ted se zrovna chystam do sveta, tak uvazuji si vzit aspon poradnou kudlu 
S kudlou musíš umět zacházet a pokud ji vytáhneš, tak ji hned použít. Jinak tě s ní protivník podřízne. To je jako s pistolí... Když ji budeš držet jenom v ruce, tak díky její váze ti ta ruka brzo upadne.-) Pokud na to nemá člověk psychiku, tak je lepší nic nenosit. Maximálně pepřák... Když ti tvůj pepřák někdo nastříká do očí, tak to přežiješ bez úhony.-)
Tak tonja se raději nechám prostě propadnout, jako normlani člověk:))
Nebo se vyhnout rizikovým místům. Obyčejně platí, že kdo uteče ten vyhraje. Hrdinů jsou plné hřbitovy -)
Rekla bys, ze Praha Sterboholy ve 14 hodin odpoledne je rizikove misto?
Něco pro zasmání.🙂
https://www.facebook.com/reel/750586513365745?s=yWDuG2&fs=e
To by mě zajímalo,jak se tahle montáž zamlouvá tehdejší porotě
Talentu. 
Já Prahu vůbec neznám. Kdysi jsme jeli do Vršovic a já jsem potom jela v
noci sama do Brna. Samozřejmě jsem zabloudila, vjela do zákazu vjezdu přímo
do náruče měšťáků a ti mě vyvedli až na výpadovku. To byla ostuda...
Přitom to bylo jenom kousek
Presne . Zdravý rozum obvykle stačí. Nožem nebo pepralem bych ublížil leda sobě, jak se znám. A stejne se nejde připravit na vše. Ono do roku 2020 si všichni apokalypsu spojovací s nukleární zimou a zombie a ono to nakonec byl home Office a nedostatek toaletaku...
A se mi někdy lupič podívá do peněženky, tak ho přepadne dojetí a ještě mi tam stovku přidá... Vole, ty jsi na tom hůř než já.😄
Mam to vyzkousene, jsem zarazena jak skoba, na posledni chvili se dam na utek..peprovy spray mam sebou, ale nez bych nasla, byla bych asi uz mrtva..
Není o co stát... Taky většinou nějakou dobu ztvrdnu a jsem mimo. Je to všechno o psychice, trénovanosti na krizové situace a hlavně praktických zkušenostech. Hrdina určitě nejsem ale kdyby mi někdo vyrazil dveře a chtěl přátelsky pozdravit, tak bych neváhala a bránila se čímkoli. I kdybych ho měla zabít.
I kdybys měla pepřák stále po ruce,ještě je třeba kontrola směru
větru-jinak to má opačný efekt. 
Někdo má prostě to štěstí na krizové situace. Střílí se po celém světě. Aj my v Kozlovicách si občas z někoho vystřelíme a hlavně z těch, kteří chtějí "předělat" svět
My se přece nebojíme. Budeš-li nás tady ohrožovat, přizveme si na pomoc
spřátelené rudokožce a uvidíš ten fičák. Oni nás z těch sraček
vyvedou se vztyčenou hlavou.Zatím to však dělají jen na hubě, ale já jím
bezmezně věřím a jsem přesvědčen, že nás dovedou k světlejším
zítřkům. Na první čtyřicetiletý pokus se jim to sice nepodařilo. Oni
však neskládají ruce v klín a perou se za nás jako levi. Možná nás
jednou od té imperialistické lůzy osvobodí, ale to já už tady zaplať
pánbůh nebudu. Víte maminko? jo, ty vlastně tu českou reklamu na
nátěrové hmoty , které přežijí i maminku neznáš. 
Jo verim ti, komunisticti pohrobci jsou nebezpecni, zvlaste pak zenskeho
pohlavi, je lepsi drzet odstup.. 
Já jsem zažila postřeleného chlapa na motosrazu, míření na moji
makovičku odjištěnou pistolí, chlapa který měl hlavu v přilbě několik
metrů od těla a pár jiných zážitků. Celkem mi to jako adrenalin
nepřišlo. Ale chápu, že pro někoho může být vrcholný nárůst
adrenalinu i lnávštěva pokojné demonstrace.-) A oživovala jsem zmláceného
chlápka s rozbitou hlavou, než mě vystřídaly dvě zdravotní sestry... Tata
mě vždycky tahal tam, po čem bylo hovno. 
Jezis... nejhorší, co se kdy stalo mě, byl cestovatelský prujem :)))