Taky valíme ven - je tam krásně 
To se zase zcamráš . Ale proč ne - říká Saimond. Včera jsem viděl
tabulku od Jurečky - tak budeš chodit do práce ještě déle než jsem ti
předpověděl . Tak sbírej sílu a dej si do volátka . 
Už bych se psem brázdila přírodu,teď se tam budu bát chodit.Jsem rozhodnutá,že se odstěhuju,změním kulisy i brigádu.(K plaveckým bazénům mám blízko.) Tak se holt kurýruju a šúruju.(Už jsem zlikvidovala všechny plyšáky,pelíšky...)
Achjo... Taky mě to jednou čeká. Tak jako každého, kdo má pejska a miluje ho... Je mi jedno jestli si myslíš, že kecám ale já s tebou soucítím. Drž se, Alex.
Tuhle bolest nejlépe zahojí pořízení dalšího psa,ono jde totiž i o
způsob života.V mém věku už to ale nepůjde.,zvlášť,když bych na něj
byla už sama.(Ira jsme si pořizovali ještě s manželem a ten předchozí
-Beník- nám zůstal po synovi) Tak holt spoléhám na hojivou sílu času a
změnu kulis.Taky si chci splnit přání a navštívit Španělsko a
Maďarsko.( Hemingwayova Kuba už to asi nebude.) 
To je rozumný přístup. Pořízení dalšího pejska je zvlášť ve
vyššim věku a nemožnosti ho "odkázat" hodně sobecké.Ale zména
životního stylu a image může mít něco do sebe. A to platí o pro ztrátu
partnera. Známý se kdysi rozešel se slečnou po dlouhodobém vztahu. Chodili
spolu asi dva roky a to většinou víkendově, takže o to delší byla doba
slepé zamilovanosti. Ani jeden si nechtěl přiznat, že ten vztah není
zdravý. Holka o 20 let mladší, atraktivní, povahově super ale generál v
sukni. Když to napíšu blbě, tak oba z protipólních společenských vrstev.
Po rozchodu to známý hodně těžce nesl. Změnil image z chlapa s culíkem na
vyholeného neonacistu včetně jejich stylu oblékání. Pořídil si pejska a
tak vlastně změnil svůj životní styl. Teprve asi po čtyřech letech se
vrátil do původních kolejí.Sám uznal, že ten vztah neměl budoucnost a
děkuje bohů, že to dopadlo tak jak to dopadlo.
Ale nemám k tvému příspěvku co napsat, takže nic nepíšu a jenom držím
palce. Sdílená bolest je poloviční bolest... Prý.