Nejhorší je víceletá izolace v důsledku pracovních povinností
(budování firmy, vedení provozoven, rekonstrukce nemovitostí apod.) a z toho
plynoucí odcizení svým vrstevníkům, kteří jsou během toho času, který
jsi trávil/a v práci už vybouření a také často zadaní...Nová generace
mladších ti nerozumí, (nebo ty spíše nerozumíš jim) a tak uplynou léta,
než si člověk k sobě přes seznamku, nebo přes zájmové aktivity najde
někoho, kdo prošel něčím podobným a nebo má už také zralý pohled na
život a na svět...Dřív, když lidé začínali z existenčních důvodů
brzy, po pár schůzkách se vzali a pak vše budovali společně tak říkajíc
za pochodu, tak to taky mělo něco do sebe, snadněji se sžívali a více to
odpovídalo přirozenému řádu, než když dnes nejprve studují, pak
cestují, pak si budují existenci a pak ve 40. letech hledají ideálního
partnera a čekají své první vytoužené dítě...Ne vždy se to ovšem
povede, aby vše do sebe ideálně zapadlo a proto jsme svědky tolika rozvodů,
nesezdaných párů a vysokého počtu svobodných matek....







Ti mají o jednu buňku víc
než pes. Neběhají v kruhu když si honí ocas. 