Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Nechápu otazku

Nevylučuje, vždy je to o těch dvou, jak si sednou, jak se mají rádi, jak dovedou spolupracovat a jak kvalitními jsou lidmi...Bez ohledu na papír a dobu ve které žijí...

Duši a už sis našel svého přítele. nebo tě pořád živí maminka? Ona je jako Ježíš: třetího dne vstala z mrtvých

Přátel mám dost a nepřátel taky, nové tedy nehledám...O mamince se mi dnes zdálo a byl to krásný sen, díky za připomenutí...

Přesně tak.Kupříkladu já jsem se vdávala v r.66 ,proti vůli rodiny,čistě z lásky,aniž bych "musela" -syn se mi narodil až po třinácti měsících.Jinými slovy,žila jsem v době,kdy se sice "nosil" sňatek a dítě až poté,ale to ještě zdaleka neznamenalo,že byl někdo do svatby nucen rodiči,kteří mu nějakého partnera vybrali sami.Ta doba už byla dávno pryč. Tehdejší doba stále za prd něčím jiným.
No a ta dnešní doba sice sňatky pokládá za nemoderní,ale pak si nemůžeme naříkat na počet samoživitelek­.Zejména v éře vyspělé antikoncepce.

My jsme spojovali grunty. Rodiče mi před svatbou říkali, že láska přijde později.

Takhle to probíhalo v době,kterou jsem ani sama nepoznala.Kaž­dopádně to bylo dost necitlivé a velké riziko,že se láska nedostaví.Ženě to snad do jisté míry mohla vynahradit láska k dětem.

A později láska ke straně.-) Tenkrát šlo asi jenom o ty "kasty", kam měli jiní zákaz. I dodnes na to někteří hladí a hlavně starší akademici se nechají rádi oslovovat tituly nebo je mají před jménem a za jménem na dopisní schránce.-)

a nebo postaveni a penize

Jo tak. Ne pochopitelně nevylučuje. Já jen říkám celkem banální věc, že když v nejake společnosti je považovány za správný se sezdat a nerozvest, tak budou lidi víc ochotný ke kompromisu, ať už ve výběru partnera nebo nebo z hlediska toho zda v nějakým vztahu setrvat. Což zdaleka neznamená, že se spousta lidí nebere z pravý lásky bez kompromisu.

V éře mých rodičů už byly rozvody běžné,přestože stále ne tak časté,jako nyní.Já holt patřila mezi šťastlivce,kteří si svého kluka vyvzdorovali , vzali se jako mladí a vydrželi spolu téměř padesát let.Jasně,chtělo to hodně vzájemné tolerance,ale především úcty jednoho k druhému.Jsem přesvědčená,že jakmile si jeden z partnerů přestane toho druhého vážit,jde o začátek konce.

To je tezke, kdyz se chodi na rande , tak se kazdy ukazuje z te lepsi stranky, vsedni den prinasi mnoha rozcarovani..kdo nema extra vydrz, ten to halt vzda..

Třeba i podvědomá přetvářka skončí sestěhováním.