Svatba vylučuje,že jde o svazek z vlastní vůle,bez jakéhokoliv tlaku?

Svatba vylučuje,že jde o svazek z vlastní vůle,bez jakéhokoliv tlaku?

Nevylučuje, vždy je to o těch dvou, jak si sednou, jak se mají rádi, jak
dovedou spolupracovat a jak kvalitními jsou lidmi...Bez ohledu na papír a dobu
ve které žijí... 
Duši a už sis našel svého přítele. nebo tě pořád živí maminka? Ona
je jako Ježíš: třetího dne vstala z mrtvých 
Přátel mám dost a nepřátel taky, nové tedy nehledám...O mamince se mi dnes zdálo a byl to krásný sen, díky za připomenutí...
Přesně tak.Kupříkladu já jsem se vdávala v r.66 ,proti vůli
rodiny,čistě z lásky,aniž bych "musela" -syn se mi narodil až po třinácti
měsících.Jinými slovy,žila jsem v době,kdy se sice "nosil" sňatek a
dítě až poté,ale to ještě zdaleka neznamenalo,že byl někdo do svatby
nucen rodiči,kteří mu nějakého partnera vybrali sami.Ta doba už byla
dávno pryč.
Tehdejší doba stále za prd něčím
jiným.
No a ta dnešní doba sice sňatky pokládá za nemoderní,ale pak si nemůžeme
naříkat na počet samoživitelek.Zejména v éře vyspělé
antikoncepce.
My jsme spojovali grunty. Rodiče mi před svatbou říkali, že láska přijde později.
Takhle to probíhalo v době,kterou jsem ani sama nepoznala.Každopádně to bylo dost necitlivé a velké riziko,že se láska nedostaví.Ženě to snad do jisté míry mohla vynahradit láska k dětem.
A později láska ke straně.-) Tenkrát šlo asi jenom o ty "kasty", kam měli jiní zákaz. I dodnes na to někteří hladí a hlavně starší akademici se nechají rádi oslovovat tituly nebo je mají před jménem a za jménem na dopisní schránce.-)
Jo tak. Ne pochopitelně nevylučuje. Já jen říkám celkem banální věc, že když v nejake společnosti je považovány za správný se sezdat a nerozvest, tak budou lidi víc ochotný ke kompromisu, ať už ve výběru partnera nebo nebo z hlediska toho zda v nějakým vztahu setrvat. Což zdaleka neznamená, že se spousta lidí nebere z pravý lásky bez kompromisu.
V éře mých rodičů už byly rozvody běžné,přestože stále ne tak časté,jako nyní.Já holt patřila mezi šťastlivce,kteří si svého kluka vyvzdorovali , vzali se jako mladí a vydrželi spolu téměř padesát let.Jasně,chtělo to hodně vzájemné tolerance,ale především úcty jednoho k druhému.Jsem přesvědčená,že jakmile si jeden z partnerů přestane toho druhého vážit,jde o začátek konce.
To je tezke, kdyz se chodi na rande , tak se kazdy ukazuje z te lepsi
stranky, vsedni den prinasi mnoha rozcarovani..kdo nema extra vydrz, ten to halt
vzda.. 