Driv se lidi v nabzenstvi ucili desatero a asi byli bohabojnejsi. Pred svatbou chodili k panu farari pro pouceni a zahejbali jen vyjimecne.
Driv se lidi v nabzenstvi ucili desatero a asi byli bohabojnejsi. Pred svatbou chodili k panu farari pro pouceni a zahejbali jen vyjimecne.
Dělám si na tebe svazek.
Dnes se k tomu původu
můžeš přihlásit beztrestně.-)
Mam slechticky puvod, ale nikomu to nerikej, protoze bych v Bohumine
nevydrzel... 
To je videt! Jenze ja mam taky nejakou kapku modre krve, ale rodokmeny me neberou.
Nevím jak dnes....ale není to tak dlouho co museli jít budoucí novomanželé na nějaký Katechismus - nebo co....pokud chtěli mít obřad v kostele.....i kdyby před tím v kostele nebyli ani v den otevřených dveří a neuměli do desíti napočítat )
Tak je to i dnes. Dostanou rychlokurs a prověřená křesťanská rodina se za ně zaručí. Peníze církvi nesmrdí.obyčejně z vděku přihodí do kostelní kasičky větší kapesné.-)
Ne, to bylo naopak. To soudruzi opisovali a co se jim hodilo, to šlohli, pochopitelně po náležité úpravě.
Je dodnes nějaký předsvatební pohovor s farářem ale nevím jak to probíhá. Dřív se 3 x v kostele ohlašoval budoucí sňatek.
Ségra chtěla pokřtít děti a napřed museli něčím - čímsi takovým projít.....ale je to už bratru 15 let - možná více
Dokonce to bylo možná tak - že museli mít sami nejdříve druhou svatbu v kostele - aby mohli pokřtít děti.....už si to přesně nepamatuji - ale byl v tom nějaký bordel )
To je jako kdyz davaji sc.obcanstvi, kazdy obcan ma pravo vyslovit nesouhlas a pak ma zadatel utrum.
V dnesni dobe to staci jednou ohlasit na diskuzi a do dvou dnu to vi cela
zeme, ze bude svatba... 
No, zas moc velký iluze bych si o našich předcích nedělal. Zahýbalo se
vždycky, možná míň, ale zahýbalo. Dokonce v řadách šelchty, včetně
císařů a králů.
Ovšem lidi se kvůli každé bokovce nerozváděli, svátost manželská
opravdu něco znamenala, nebyl to jen cár papíru, který lze jiným papírem
jednoše změnit. Před svatbou na počení dnes lidi chodí taky, protože
naprostá většina svateb se dnes koná v kostele, teda aspoň u nás, na
dědině. Žádné farář nikoho neoddá bez onoho poučení. Jenže ti lidi
nejsou věřící, v kostele se berou, protože je to hezký, romantický,
viděli to ve filmu a sestřenice se taky vdávala v kostele,...atd.
Ona bohabojnost je asi to, co dnes chybí. Ale nevím, třeba je to všechno
jinak.
U hradních paních to bylo jednoduché. Manžel bojoval ve Svaté válce ona sama, když je dítě narodilo odneslo se před bránu a někdo našel a hradní paní se chudáčka nalezence ujala.))) Jinak když čtu v kronikách bylo hodně nalezenců či odložených dětí do sirotčinců atd..
Mám podobný osud.
Jsem plaváček... Rodiče
mě dali do košíčku a poslali po proudu Dyje. Dole mě odlovila babča s
dědou...
Jé to píše Kočičák . Že doplul ale s rodiči na lopuchovém listu z Prahy po Vltavě a pak po Labi na Mělník.
Ten to zkopíroval ode mě ještě na Lidé.-))) Ale není jediný, který
mé slova vydává za vlastní. Takové falsum... Speciálně pro Lorettu:
nezaměnit s falusem 
Cihla ke cihle a mas material na barak. Jen jestli mas jeste dost chleba...

Uz mi pomalu dochazi...od te doby co soudruzky nenavstevuji, mi zbyva 
To je bezva objednala jsem na zítra tágo. Jedeme na kontrolu do Nemocnice milosrdných sester Karla Boromejského a tam je to kolem Malostranského náměstí rozkopané takže ať nás veze někdo jiný. A co dáme za parkování nahoře v areálu to dáme za tágo .. A zpátky mini autobusem.
Byla jsem jednou v prilehle kapli o vanocich na koncertu. Bylo to moc pekne.
Předloni těsně před vánoci hrála kapela Hradní stráže v areálu koledy pro jeptišky že se staraly o nemocné coronavirem. Bylo to krásné. Pak jim donesly jeptišky domácí vánočku a čaj. To bylo tak milé.
Vubec se chovaji k lidem pekne, jedna znama me zname tam pracovala a tak jsem se tam mohla jit podivat.
Jsou moc hodné. I lékárníci. Je hezká i procházka jít nahoru od nich ke Strahovskému klášteru tím parkem. Pak je pod námi celá Praha.
Jsem šťastná být tady. mezi šlechtou. buržoazií a příslušníky
protikomunistického odboje. To se hned jeden cítí důležitě. 
Přesně tak. Lidi žili i dříve v hříchu.
Taky vždy existoval styk vynucený a nemyslím násilím, ale nadřazeností,
klasické právo první noci, nebo třeba když sedlák klátil děvečku v
chlívě, soudruh vedoucí ošukal soustružnici, která by jinak nesplnila
plán... Určitě i dnes něco takového existuje.
Jenže dnes je hřích stavěn na obdiv, hříšnice vyzdvihivány jako
nejpotřebnější, hříšnící netrestáni a společností neodsuzováni.
Když se chlap nestaral o děcka, lidi se s ním ani nebavili, dnes mu kámoši
doporučí právníka.
Proto je dnes hříchu více, neb se stal pro většinu přijatelným.
Zahnout umí každý,není na tom nic složitého(zvlášť pod vlivem
) a odborníci tvrdí,že naprostá
většina lidí má s nevěrou vlastní zkušenost.Umění je odolat,mít pevnou
vůli ,nebýt sobecký a uvědomit si,že pak už to manželství nikdy nebude
jako dřív.Když se člověk nesvěří,druhému sice neublíží,ale dostane
zabrat jeho svědomí.Když se hloupě svěří,ničemu tím nepomůže -sice
odlehčí svému svědomí,ale ublíží tomu druhému a důvěra už bude
navždycky v háji. 
Je ovsem jasne, ze kdyz muz, nebo zena musi sam/a se sebou bojovat, aby nepropadl nevere, pak uz to menazelstvi je jen instituce a vztah sel do haje. Deti to stejne poznaji, ze neco nehraje, mnohdy by byly radeji, kdyby se rodice rozesli..Az po letech jsem pochopila, ze moji rodice se meli opravdu radi, stali jeden za druhym, uvedomila jsem si, jakou jsme mely kliku az teprve , kdyz jsem videla vselijake ty trosky, ktere diky rozharanemu manzelstvi rodicu se potuluji po svete a ne a ne najit rovnovahu a cely zivot se toci okolo toho, co jim maminka a tatinek zleho udelali.
Mojí rodiče zatím tendence k rozvodu myslím nemají. Asi to bude tím, že se moc nevidí.
Tak dobrou chuť. My jsme se vrátili domů po obědě skoro tak jsem ohřála plněné papriky a rýži k tomu. A u jeptišek v kantýně jsem koupila božsky nadýchaný tvarohový koláč. Je přímo slastný.
V tém su celá tvoja snacha. Pořád mám tendence hledat v lidech ty dobré stránky a omlouvat je. Jenže v některých je dobra asi tolik, jako v hovniválovi medu. Takže svůj postoj budu zvažovat a přehodnocovat.