Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Šlo o prodejny s nábytkem...Postupem času jsme žili hlavně z výroby kuchyní na míru...Do toho jsme měli v provozu restauraci a rekonstruovali jsme několik velkých domů s byty atd. Což opravdu zabralo hodně času...Cos dělala v té době ty?...

Stolařinou se dá krásně živit i dnes. Ne každý má žaludek na papundekle z Ikea nebo Polska. Jenže to bys nesměl mít obě ruce levé.-)

Stolařina je můj koníček, živí mě správa, pronájmy a rekonstrukce nemovitostí...Když mám chvilku volnou, restauruji staré umělecké předměty hlavně barokní intarzovaný nábytek, nebo opravuji hodiny z téže doby...Ač mám ruce obě levé, mozek je dokáže dokonale zkorigovat, že není poznat rozdíl mezi mnou a starými mistry...

Stolarina je fajn remeslo a konicek. Potrebuju restaurovat stary psaci stul z 19 stoleti, ale porad nemam na to cas...

Jj, čas je hodně drahá komodita...Je ten stůl dýhovaný, leštěný a spíše hladký z první poloviny 19. století, nebo je spíše vyřezávaný z období historismu z druhé poloviny 19. stol?...U každého se uplatňují jiné restaurátorské postupy...

Pry je cca z 1840-50.....

Pak by mělo jít o pozdní biedermeier s vyřezávanými prvky druhého rokoka - s rokajemi a florálními motivy na hranách nábytku a nebo o začátek stylu Louis Philippe s typickými oválnými kazetami a barokizujícím prolnutím celé plochy...Oboje bylo vyráběno ještě v předindustriální době, klasickými rukodělnými truhlářskými metodami...

Skoda, ze jsem te neznala, po likvidaci domu jsem potrebovala nekoho, kdo by mi poradil se starozitnostmi, nakonec jsem je prodala, ale vim, ze me pekne osidili, trochu me to stvalo, ale uz je to pryc, nekdy si vycitam kvuli predkum, ze jsem si jich malo vazila, ale v Cesku jsem jak nahy v trni. Majetek a jeste takovy, je zatez.

Tak to je opravdu škoda, velmi by mě zajímalo o jaké konkrétní věci šlo...Na trhu se starožitnostmi se vyskytují tři druhy zákazníků...Jedni v tom vidí peníze a mají obchodování jako zdroj příjmu - ti platí zpravidla nejméně...druzí jsou kombinací obchodníka a sběratele a zaplatí jen to, co se jim líbí a třetí jsou sběratelskou vášní nakažení sběratelé, kteří staré věci milují a dovedou je i zaplatit s tím, že je potěší, když vytouženou věc koupí za rozumnou cenu...Pokud máš pocit, že jsi dostala zaplaceno málo, pak šlo asi o první případ, tedy o obyčejného obchodníka...Záleží také velmi na tom, ve které době jsi své staré věci prodávala, pokud to bylo v devadesátých letech, tak tehdy byly ceny starožitností zhruba o 100% vyšší, než jsou dnes...Se sociálními sítěmi, internetem a mobily se doba hodně změnila a změnily se i zájmové činnosti lidí, takže šly ceny bohužel hodně dolů a vyplatí se investovat jen do věcí, které člověk potřebuje, nebo se mu líbí a nebo jde o relativně vzácnou věc...