V éře mých rodičů už byly rozvody běžné,přestože stále ne tak časté,jako nyní.Já holt patřila mezi šťastlivce,kteří si svého kluka vyvzdorovali , vzali se jako mladí a vydrželi spolu téměř padesát let.Jasně,chtělo to hodně vzájemné tolerance,ale především úcty jednoho k druhému.Jsem přesvědčená,že jakmile si jeden z partnerů přestane toho druhého vážit,jde o začátek konce.
Předmět diskuze:
Jsou lidi a nelidi. Doufám, že přijdou lidi


