se strojit na další pohřeb
Mějte se rádi holomci. Zítra už tady
nemusíme být 
se strojit na další pohřeb
Mějte se rádi holomci. Zítra už tady
nemusíme být 
Ne, proč? Irové Maj pohřby jako velkou party. Přijde mi to jako dobrej koncept
No, já, až odejdu. Taky se bude hodně lidí radovat. Ale že by až tak?

:))) Já bych osobně raději aby na mým pohřbu byla sranda než moc slz. Jedno slavný dílo spisovatele Jamese Joyce je o tom, že umřel typem, a lidi se na jeho pohřbu bavili, opili a nakonec servali. A v tom zmatku tomu mrtvýmu shodili na hlavu flašku whisky. A tím ho oživil a on jim vypadají co mu rozlévaných chlast :))
Nejlepsi asi bude, kdyz kazdy reaguje spontanne i dle toho sveho vlastniho presvedceni, ale jiste neni zapotrebi z toho delat nejakou exibicionistickou sou spojenou s ozran party, jako kdyby si se tesila, ze uz konecne nekdo zemrel.
Pravdou jinak je, ze pro cloveka muze byt nekdy ta smrt i osvobozenim a tak se jiste kvuli tomu neni zapotrebi vzdy nejak moc rmoutit i kdyz odchod blizkeho cloveka, ktereho mel nekdo rad muze prinest i ten smutek a slzy.
Delat tedy nejakou pokryteckou saskarnu zarmouceneho cloveka, az to tak opravdu nekdo neciti je tedy dalsim trapnym extremem.
Mnohem hur se lidi smirujou s uplne zbytecnou smrti blizkeho cloveka, ktery mel radost ze zivota a sam se jeste nijak nechystal umirat a nevidel v te smrti ani osvobozeni od sve vlastni bolesti a trapeni zavineneho treba tezkou nelecitelnou nemoci.
Tak ono to ale k sobě neodlucitelne patří. Nbi aspoň já si jedno bez druhého nedovedu představit
Tata tvrdí, že odkáže mega tomu, kdo bude na jeho pohřbu nejvíc
naříkat... To bude tragikomédia. 
Obrovský rozdíl ale spočívá ve věděním teoretickém- a
praktickém,které už je na dohled. 
Když už ti pomřela většina nejbližších,s údivem zjišťuješ,že už
jsi v široké rodině nejstarší,nikdo už neznal tvoje rodiče,natož
babičku,nikomu už nemůžeš třeba říct- pamatuješ na naši svatbu,jak se
nám narodily děti atd..
Pokud je ale člověk relativně zdráv,mnohem víc si toho zbývajícího času
váží a dokáže se radovat i z maličkostí.Netouží po
kravinách,nezabývá se zbytečnou myšlenkou,že jiní lidé vedou mnohem
zajímavější životy. 
Obrovský rozdíl ale spočívá ve vědění teoretickém- a
praktickém,které už je na dohled. 
Když už ti pomřela většina nejbližších,s údivem zjišťuješ,že už
jsi v široké rodině nejstarší,nikdo už neznal tvoje rodiče,natož
babičku,nikomu už nemůžeš třeba říct- pamatuješ na naši svatbu,jak se
nám narodily děti atd..
Pokud je ale člověk relativně zdráv,mnohem víc si toho zbývajícího času
váží a dokáže se radovat i z maličkostí.Netouží po
kravinách,nezabývá se zbytečnou myšlenkou,že jiní lidé vedou mnohem
zajímavější životy. 