Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Nás poslali s děckama uklízet větve na kontejner. Hned jsem koordinátorce řekla.že jestli nemá jinou práci tak pojedeme pomáhat jinam. Věděla jsem, že nemá lidí na vyklízení půd od skelné vaty, igelitů a trámků, tak jsme se tam natvrdo vnutili. Byla tam s námi cikánská parta, která si ráno koupila jídlo a pití na celý den i když byla bohatě zásobená školní jídelna a všechno zdarma. Prý nechtějí aby na ně hleděli jako na vyžírky. Ráno jsem na ně žalovala koordinátorce a ta si pro ně osobně přišla. A na oběd jsem jim doslova poručila, že jdou s námi. A tak mezi námi vzniklo celotýdenní přátelství.-) Jo a ta skelná vata v tom horku byla fakt výživná. Shazovali jsme ji dolů do trávy a pěkně proti sluníčku prášila. Nádherný pocit užitečnosti a sounáležitosti. To musí člověk zažít...