Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Svého času jsem litovala osamělě žijící důchodce a nechápala,jak vyjdou s penězi.Abych tedy pochopila,osud mě plácnul přes prsty. A sotva se člověk nějak přizpůsobí, je opět šťastný,následují další,přestože menší jobovky.Jediná klika je,když člověk přese všechno zůstává optimistou.

Jsou rány, které nikdy zcela nezahojí ani čas...Jen láska dovede jejich bolest mírnit...

Přesně tak. Jako láska a vzpomínka na milovanou maminku, která ti umřela na Covid. Ty mravní hodnoto...

Ano, přesně tak...

Těla důchodců mají jít do hrobu zhuntovaná Až neudrží v ruce srp a kladivo, tak půjdou do chudobince... No co??? Taky mě kdysi strašili polepšovnou.

Dnes si mohla byt dozorcem v polepsovne, vlohy bys na to mela

A ty bys byla můj nejoblíbenější chovanec.

To by pak bylo dusno, ani na to nechci mylset..

Strašně lituju staré lidi,opuštěné svými potomky,dožívající v nějakých ubohých soc.zařízeních,z nichž je nejhorší variantou LDN.

Zapominas na to, ze nektere "deti" pracuji a ziji dost daleko, aby se mohli starat o sve nemohouci rodice, nehlede na to, ze nekteri to ani nezvladnou, je to casto nad jejich sily, rozumni rodice to ani nevyzaduji.Rada rodicu vychovava sve deti do te doby, nez maji povolani, pak povazuji za normalni, aby se staraly o sebe, ale taky od nich nevyzaduji zadne sluzby. Tak je to aspon tady zvykem. Pokud deti pro rodice neco delaji, pak dobrovolne, ale rodice to neocekavajji, osobne to povazuji za spravne. Rodice by nemeli od svych deti ocekavat vdecnost, prali si je a vzali na sebe ukol je postavit do zivota, nevychovavali je snad proto, aby meli ve stari spolecniky a slouhy.

Říká se. Rodiče tě vychhovali. Tvoji povinnosti je postarat se o ně, když už nemužou. Hloupost na entou.Tohle si vymysleli jen lidští živočichové. Nejvyšší stádium zvířat. Co vymyslí. To doserou a potom to tak na světě vypadá

moje rec

Milující rodiče jsou ti poslední,kteří po svých potomcích požadují jakousi povinnost! Dokonce mají tendenci jejich event.nezájem omlouvat.Každý člověk si nejvíc ze všeho přeje,aby zůstal až do konce svých dnů soběstačný a neztratil svou důstojnost.Pokud se mu to ale nevyplní,přála bych mu aspoň to,co jsem mohla poskytnou svojí tchyni- které jsem v té době zbyla už jenom já a jeden její skvělý vnuk.

U děcek se vděku nedočkáš a po přízni řízni.

Opuštěním mám na mysli absolutní nezájem,nikoliv nutně stálou přítomnost a laické opečovávání. Já se o svojí tchyni postarala tak,že jsem ji finančně přispívala na kvalitní ubytování(vlastní pokoj a sociální zařízení) v pečovatelském domě s velmi dobrou pověstí a často jí jezdila navštěvovat.Byla tam moc spokojená a dožila se 98 let.

Jžš Alex, to by mě vůbec nenapadlo... Starali se o.mě a já jsem povinná jim to vrátit.

Čestné slovo,že jsem tě z ničeho podobného ani nepodezírala! Znám tvojí oblibu v nadsázce, a na druhou stranu reálný vztah k prarodičům.

Já vím...-) Nikdy jsem si v Brně nezvykla. A když si babca zlomila nohu v krčku, tak jsem toho využila a vrátila se tam, kde to miluji Ze začátku to byl fakt mazec. Péče o domácnost, vaření, starost o babču, lockdown a maturita. A nakonec se naši smířili s tím, že už se do Brna nevrátim. Já nevím jak to kdo má ale o své prarodiče se postarám a dožijí doufám doma.