Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Kde jsou ty časy,kdy jsem se psem brázdila přírodu,bez ohledu na počasí a oběma nám to moc prospívalo! Po více než čtvrt století si člověk těžko zvyká na jiný způsob života.V srpnu pocestuju s vnoučaty k německému Baltu a v září do práce.Tak snad..
Ale kafíčkem nepohrdnu nikdy.Zhruba třikrát za den,ale už si do něj dávám trošku mléka.

Milá Poutko. Pořád máš ten žal po pejskovi v sobě..Chápu... Je to sice hodně blbé klišé ale čas to srovná.

Tomu času se musí vydatně pomáhat,protože s ním už nemohu plýtvat.

Kafé nepiju, děkuji. Ale na oběd se mi peče špíz jak noha.

Já měla katův šleh s hranolky. Hranolky jsem udělala a šleh mi zbyl od včerejška co jsem koupila oběd v jídelně. Manžel je od čtvrtka v nemocnici tak nemá smysl vařit pro sebe.

No jo. Roky jsou tady a s nimi nemoci. Tak snad nic až tak akutně vážného to nebude... Já budu muset svoje prarodiče dochovat a celkem se toho hodně bojím.

Pak ofoukne větříček a je z toho nemoc.