Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Máš radost ? To není konec - dojde i na tebe .

Na mě ne, nejsem pošťák.
Radost pochopitelně nemám, jen mě toto řešní docela překvapilo.
Vždy se postupovalo opačně, jako že na městské lidičky cenrální moloch myslel vždy víc, než na nás z lontu.
Pokud jde o poštu, není se co divit. Lidi nepíšou dopisy, pohledy, tak nač pošta?
Akorát nevím, jestli poslední poštovní úřad bude v Praze, nebo někde na lontě.

No ony zmizly i některé poštovní schránky kam se hází dopisy. Už neplatí poštovní schránka na rohu ulice.....

Poštovní schránku máme před poštou. Jsme civilizovaná vesnice a až na pár jedinců se obyvatelé už domestikovali. Dokonce už máme místo zmole běrný dvůr a kanalizaci.

U nás na vesnici kdysi bývaly schránky na každém rohu. To bylo nějakých schránek, které jsem denně musela otevírat!

Zase jak kde. Na dědině nikdy nebyly schránky na každým rohu, to byl luxus výhradně pro homo pragensis, či brunensis. U nás je třeba stejně schránek jako před padesáti lety, obě dvě jsou stále na svých místech.

A vybírají je???

Včera kolem 18.30 jsem při venčení Arťasa potkala pošťačku. Ještě musela roznosit vyrovnání E-ON. Další roznáška je až ve čtvrtek. Je na to sama, protože její kolegyně dala výpověď a už pracuje jinde. Takže má na starosti i okolní obce. A jelikož už i jí běží výpovědní lhůta, tak nevím, kdo se najde aby se honil za nějakou dvacku čistého. Spousta lidí nemá datovou schránku, protože i když je to dobrá věc, tak je vnímána jako omezování osobní svobody. Naštěstí pro pošťačky skončila doba pohlednic... Ale já blízkým lidem posílám pohlednice ráda a taky je ráda přijímám. Je to o něčem jiném než o blbé sms nebo třeba fb. Jo a schválně se zkuste zeptat svých známých, kolik jich ještě umí psát psacím písmem.

Mně když kluci posílají pohlednice z cest, dojdou později než kluci. Tak teď je neposílají, jen mi je dovezou.

Máš recht.
Zejména na dědině to dřív bývalo jinak. Každá měla svého pošťáka, stejně jako učitele, faráře, nebo kapelníka. Pošťák byl vážená a důvěryhodná místní osoba, znal celou vesnici, věděl, kdo je kdy doma, byl na svou profesi hrdý, stejně jako na poštu jako takovou, pro jejíž dobré jméno dělal maximum. Tenkrát ovšem měk každý den vrchovatě plnou brašnu, právě těch pohledů, dopisů, složenek a další pošty. Pracovní doba pošťáka začínala ve čtyři ráno a málokdy to stihl do čtyř odpoledne všechno doručit. No a v noci ještě něky lítal s telegramy.
Dnes se pošťáci střídají jako fusakle, málokdo to vydrží dělat dýl jak dva měsíce, jsou to cizí lidi, jezdí po pěti dědinách v jednom dni, no děs a hrůza. Pošťáka už nikdo do dál do baráku nepustí, bo má strach, co je to zač, dyž ho vidí poprvní a většinou i naposledy. Nedivím se, za ty love se nevyplatí ani vstát postele a nějaká profesionální čest, na to dnes kálí úplně.
Jináč psat jsem neuměl ani jako děcko ve škole, dycky sem hrabal jak kocór a používal vlastní druh písma, volné kombinace psacího a tiskacího písma. Měl jsem ale celkem štěstí na učitele, kteří známkovali víc podle obsahu hlavy, než úpravy sešitu.
Pohled občas taky pošlu, SMS naprosto neuznávám, ksichtbůk ani datovou schránku nemám. Za jedinou alternativu psané pohlednice považuji telefonát s osobou, kterou chci pozdravit, či jí něco sdělit.

Ty nepoužíváš Tam -Tam ?

Nee.
Ani Čuk a Gek.

Kouřové signály .

Jo, zahulit bych si mohl jít

Samozřejmě. Každé ráno.