Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Kdo by to do tebe rekl, ze pletes i vence...ponozky taky?

Ne, to neumím. Plést, hackovat ani šít neumím vůbec

To nic není je to jen o trpělivosti. Dřív nebylo moc oblečení na děti a když se nejelo koupit ho do NDR tak se udělalo doma. Šila jsem kombinézy na zimu synkům, pletla čepice, svetry.

Já také pletla. Napřed v ruce, pak jsem začala plést i na stroji, na prodej. Přivydělávala jsem si tak na gymplu a potom po mateřské, když jsem zůstala v domácnosti.

Mě známá půjčila pletací stroj a taky jsem něco napletla. Ale v ruce to bylo hezky vzorované. Teď to mají maminky jednodušší (dětského oblečení je plno)a ještě si to přes různé skupiny vymění nebo prodají .

Naši kluci skoro všechno dědili po starších bratráncích. A já to potom posílala dál pro svého synovce a neteř.

My nic nedědili ale já to dávala švagrové - obě jsme měli synky. Jen jsem pak po letech s hrůzou zjistila že jim některé věci (např. boty) moje maminka nedala a měla to schované u sebe doma. Proč to nevím. Byla to škoda ty boty byly zn. salamander.

Boty kluci nedědili, ty jsme kupovali nové nebo je dostávali na Velikonoce od babiček, aby je nepokakal beránek.

To i já,boty, oblečení po sestrách.

Tak zacinala i firma Benetton, nejdriv prodavali na trhu, co matka upletla a pak zalozili firmu s pletenymi odevy.