Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Ani je hledat nebudu.
Na to těžko nějaká statistika odpoví relevantně.
Za komančů jsem byl zaměstnán v podniku, který měl asi 4 000 zaměstnanců, z čehož asi 1 000, tedy čtvrtinu, tvořili kancelářští. To je docela dost, tedy na fabriku. Ono to zas tak skvělý nebylo a drtivá většina obyvatel se na budování lepších zítřků nepodílela přiložením svých rukou k dílu.
Nelze zapomenout na obrovský byrokratický aparát centrálního řízení, plánování atd, to všechno byli desítky tisíc darmožroutů, jejichž místa funkce dnes nejsou, ale samozřejmě existují zase jiné, které dřív nebývaly. Opravdu nevěřím, že to lze spolehlivě spočítat.

Ale ano, byla to statistika, kde se uváděl i počet dělníků podle oboru, lékařů, učitelů atd.

Co se týče továren - u nás fungovala donedávna fabrika ještě z 1. republiky. Jedna obrovská budova - úředníci, a jedna menší - vlastní továrna. Úředníků bylo odhadem 2 krát více než dělníků.

Jenže takové statistiky jsou k ničemu.
Nebyl dělník, jako dělník. Někteří něco dělali, ale byli mezi nimi i haldy všelijakých funkcionářů, předsedů dílenských výborů, velitelů milic a hafo podobných hajzlů, kteří na práci nešáhli. Taky třeba sportovců, kteří v době socialismu byli jakože amatéři, takže měli oficálně pracovní poměr, třeba jako soustružníci, ale u soustruhu je nikdy nikdo neviděl, protože hráli hokej, nebo jinou blbost. Nic takového žádná statistika nemůže obsahovat, ani tenkrát, ani teď.

Dobré ráno aspoň vám, když už ho nemám já. Umírám... Kubánský rum zapíjený burčákem je smrtící koktejl.

Čím ses zkazil, tím se naprav.

Tak nějak to funguje v centrálním plánováním v EU.

Ano, tak nějak, ale to není u nás, byť i tam sedí i naši darmožrouti.
Horší jsou ale následky jejich činnosti.
Výsledkem jejich "práce" jsou statisíce budižkničemů, kteří pak gepí na úřadech ve všech zemích EU a tam žádají, rozdělují, schvalují a zamítají dotace.