S tou poslední větou rozvitou souhlas.
Jinak, údaj o více jak trojnásobku úředníků, než bylo za socíku, mám
ze statistik, které však už asi nenajdeš. Možná Lorak.
Ani je hledat nebudu.
Na to těžko nějaká statistika odpoví relevantně.
Za komančů jsem byl zaměstnán v podniku, který měl asi 4 000
zaměstnanců, z čehož asi 1 000, tedy čtvrtinu, tvořili kancelářští. To
je docela dost, tedy na fabriku. Ono to zas tak skvělý nebylo a drtivá
většina obyvatel se na budování lepších zítřků nepodílela
přiložením svých rukou k dílu.
Nelze zapomenout na obrovský byrokratický aparát centrálního řízení,
plánování atd, to všechno byli desítky tisíc darmožroutů, jejichž
místa funkce dnes nejsou, ale samozřejmě existují zase jiné, které dřív
nebývaly. Opravdu nevěřím, že to lze spolehlivě spočítat.
Ale ano, byla to statistika, kde se uváděl i počet dělníků podle oboru, lékařů, učitelů atd.
Co se týče továren - u nás fungovala donedávna fabrika ještě z 1. republiky. Jedna obrovská budova - úředníci, a jedna menší - vlastní továrna. Úředníků bylo odhadem 2 krát více než dělníků.
Jenže takové statistiky jsou k ničemu.
Nebyl dělník, jako dělník. Někteří něco dělali, ale byli mezi nimi i
haldy všelijakých funkcionářů, předsedů dílenských výborů, velitelů
milic a hafo podobných hajzlů, kteří na práci nešáhli. Taky třeba
sportovců, kteří v době socialismu byli jakože amatéři, takže měli
oficálně pracovní poměr, třeba jako soustružníci, ale u soustruhu je
nikdy nikdo neviděl, protože hráli hokej, nebo jinou blbost. Nic takového
žádná statistika nemůže obsahovat, ani tenkrát, ani teď.
Dobré ráno aspoň vám, když už ho nemám já. Umírám... Kubánský rum zapíjený burčákem je smrtící koktejl.
Ano, tak nějak, ale to není u nás, byť i tam sedí i naši
darmožrouti.
Horší jsou ale následky jejich činnosti.
Výsledkem jejich "práce" jsou statisíce budižkničemů, kteří pak gepí na
úřadech ve všech zemích EU a tam žádají, rozdělují, schvalují a
zamítají dotace.