Moje známá, ještě za soudruha, pracovala ve Zbrojovce Vsetín, kde se oficiálně vyráběly šicí stroje. Když šla sdo důchodu, zavolal si jí generální ředitel a zeptal se jí: "soudružko, pracovala jsi ve Zbrojovce celý svůj produktivní život. Jakou odměnu při odchodu do důchodu by sis přála? Přála bych si šicí stroj. Ale soudružko, ten sis přece po částech už dávno doma mohla poskládat.Soudruhu generální. O to jsem se snažila celých 40 let. Pokaždé, když jsem je složila, vyšel mi z toho samopal".















