Tak na netu jde o hovno. Sice jsou to neskutečné kotrmelce, které
normální člověk nedokáže vymyslet, ale daleko horší věci páchali
soudruzi a soudružky v reálném světě, hlavně v době jejich neomezené
rudé moci. Na toto téma exstuje spousta literatury a pamětí, některé
sepsané úsměvnou formou, jiné smrtelně vážně, ale obávám se, že s
přibývajícími léty od plyšáku je čím dál méně čtenářů, kteří
by to četli. Za komančů jsme tzv. samizdat hlatali bez ohledu na kvalitu, v
ranných devadesátkách to pak bylo k mání v každém knihkupectví a
přečetla si to spousta lidí. Ovšem kdopak si dnes přečte Černé barony,
nebo Souostroví Gulag? My, co si ty bolševické zrůdy pamatujeme v plné
síle to dávno víme a mladé, tedy nezasažené pokolení to bere jako jednu z
etap dějin, stejně jako husitství, nebo národné obrození, takže většina
se něco naučí kvůli známce z dějepisu a jen pár zapálených to opravdu
čte a studuje. A tak je to samozřejmě v pořádku.
Takže se obávám, že tvoje veselé příhody z natáčení by byly
atraktivní četbou jen pro velmi omezený okruh čtenářů. Ovšem to taky
není nic proti, takže máš-li chuť, sepisuj.