Nebezpečný vzkaz ze Sněmovny

====================
Vy pravidla dodržujte, my si zahlasujeme, jestli pro nás vůbec platí
ústava. Sněmovna si nemohla vybrat horší první vzkaz, který lidem na
začátku páté vlny koronaviru vyšle.
Jedna z nejčastějších výtek, kterou slyšíme na adresu politiků, je,
že jsou odtrženi od reálného života. Jestli k tomuto pocitu nepochopení
mezi voliči a politiky něco přispělo, tak to byla středeční schůze
Sněmovny.
Češi opaření víc než nepříznivým vývojem pandemie, který
čtvrteční ranní čísla jen potvrdila, mohli sledovat ve Sněmovně
nesmyslnou show protlačování dvouministra Karla Havlíčka do funkce
předsedy dolní komory.
Bylo by laciné přebírat lacinou rétoriku o Sněmovně jako žvanírně,
kde se nepracuje. Samozřejmě, povolební praxe je jasná, noví poslanci musí
zvolit nové vedení a nemusí to být snadné vyjednávání.
Ale zavřít oči nad ústavou a protlačovat nevolitelného kandidáta, pět
na něj až cimrmanovsky znějící ódy o „jazyků znalém docentovi, který
intuitivně stmeluje lidi“? To je k smíchu. Méně k smíchu je – zvlášť
v dnešní době zpochybňování čehokoli – hlasování, zda skutečně
platí článek 32 ústavy, který výslovně říká, že ministr ve vedení
Sněmovny být nemůže, a zda by náhodou nešlo stávajícího ministra
zvolit?
Návrh ministryně Aleny Schillerové sice neprošel, poslanci, kteří pro
něj hlasovali, se ale snížili na úroveň dezinformátorů. Celou Sněmovnu
pak jako legislativního tvůrce dostali do paradoxního a nebezpečného
postavení.
ANO při první příležitosti v roli opoziční strany ukázalo, že hodlá
i v této pozici pokračovat v možná té nejnebezpečnější praxi, kterou
– byť ne samo – v posledních letech přineslo do českého veřejného
života: A to je ostentativní ignorování zákonů a pravidel, které se
zrovna nehodí. A to není dvakrát užitečný vzkaz lidem – ani v pandemii,
ale ani kdykoli jindy…