Šli do krvavé války. A nevěděli proč
Kapitulace. To slovo znělo 11. listopadu 1918 lidem jako rajská hudba.
Právě tehdy, před pětaosmdesáti lety, skončila první světová válka.
Takové hrůzy, jaké měla na svědomí, lidstvo do té doby nezažilo. Její
bilance: 37 a půl milionu lidí zabitých, zmrzačených, zraněných či
nezvěstných.
Mobilizace, znělo lidem v uších. V tisících českých městech a obcích se
báli a zároveň tušili, co bude dál. Bylo jasné, že válka je za dveřmi.
Psal se 26. červenec 1914.
"Na návsi srážely se houfy lidu," zachycuje pohnuté události kronika obce Letiny na Plzeňsku. "Záložníci na vojnu svolaní obklopeni ženami, dětmi, rodiči i příbuznými, loučili se s nimi, pak se dali k odchodu po silnici ke Drachkovu a zaznělo poslední s Bohem na rozloučenou," stojí v kronice.
Poté, 28. července 1914, vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku a rozjela se obludná válečná mašinerie. V Čechách a na Moravě nevyvolala zpráva o vypuknutí války na rozdíl od Rakouska či Německa žádné nadšení. Vojáci českých pluků odjíždějících na frontu dávali své pocity jasně najevo zpěvem upravené lidové písně: "Červený šátečku, kolem se toč, máme jít na Rusa, nevíme proč."
http://www.svet.czsk.net/clanky/publicistika/vojacirvnisvetova.html


Z češtiny zajisté nikoliv

Sovetskem svazu, to je
totez.





Senioři povídali, že ještě chybělo
zatemňování oken a bylo by to jak za protektorátu 

taky jsem si jí pořídila, mám ji na
terase celou zimu a asi je dost chladno, takhle nakvetlá není, snad přežije











Ale včas se zarazila . a nechala se vystřídat. 














