myslím si, že ti zmrdi jsou muži, žena podlehne, mají to v sobě, rozmnožování, žena není zlá
miluji život, má rada zní, žij, dokud můžeš, někdy to strašně bolí a někdy zase ne, vše za to stojí
1Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem
jenom dunící kov a zvučící zvon.
2Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko
poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale
lásku bych neměl, nic nejsem.
3A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení,
ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
4Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není
domýšlivá.
5Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit,
nepočítá křivdy.
6Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
7Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději,
láska vytrvá.
8Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou;
poznání – to bude překonáno.
9Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen
částečné;
10až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.
11Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě,
usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je
dětinské.
12Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v
tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná
mne.
13A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je
láska.
vše se dá opravit, ale jsou věci, co ne, nikdo to nechce, a přesto se stanou, vím že mě miluje
nemohu vyhrát, byl to pan šachista, věděl jak to skončí už tehdy, ale on nevěří, já ano
nikdy nebudu brečet, nikdy, ani ten zkurvený fotr mě k tomu nedotlačí, kvůli ní pláču
nevzdám se tě, Myšáčku, musíš mi to napsat, že na mě sereš, pak už budu vědět, potřebuji to slyšet od tebe
poznal jsem jednoho muže, nenáviděl jsem ho, dnes už si tím jist nejsem, víš co říkal? není dobro, není zlo, myslím že nelže