Proboha, proč Nerudová?
Komentář Štěpána Chába
Danuše Nerudová. Ač se jménem, tak bezejmenná. Pokus o čaputizaci
Pražského hradu, kdy se neznámá, ale mladá a pohledná děva, zjeví ve
veřejném prostoru a za pomoci velkých peněz se procpe do popředí,
nevyšel. Ale když už se investovalo, mělo by se z toho i něco uvařit. A
tak si Danuše Nerudová, vrchol české čaputizace, ohrnuje rukávy na post
evropské komisařky. Není to divné? Podíval jsem se na několik jejích
rozhovorů. Má nejčastější reakce byla – ježiš, to snad ne – který
zpravidla následoval takový ten pocit, kdy je člověku trapně z řečníka,
který je zcela očividně ale úplně mimo mísu.
Zahraju si na Džamilu Stehlíkovou, psycholožku, onkoložku, adiktoložku a
další lékařské profese od monitoru, která seká mediálně vděčné
diagnózy jako Baťa cvičky. Pokusím se nemýlit tak, jak se mýlí
Stehlíková.
Danuše Nerudová. Až psychopaticky zbytnělé sebevědomí. Nestoudná
neskromnost. Zcela povrchní znalosti. Neschopnost pochopit kontext.
Papouškující prázdné fráze. Lehce ovlivnitelná, politicky tvárná.
Agresivní v rétorice i argumentování. Přesto neschopnost i přes svou
agresi jakoukoliv diskusi s oponentem ustát. Až komická fascinace vlastním,
řádně odkvetlým mládím, která se projevuje tím, že na sociálních
sítích neustále apeluje na mladé, vyzývá k lecčemus mladé, myslí na
mladé, je s mladými na jedné lodi a tak dále a tak podobně. Protože asi
tuší, doufám, že mylně, že mladí jsou politicky stejně tvární jako
ona. Proto se ve vyjadřování uchyluje i ke zdánlivě moderní mluvě, aby se
mladým přiblížila a byla jako oni. S prominutím, od pětačtyřicetileté
báby těsně před nebo po klimakteriu je to nedůstojné. Prostě
nedůstojné.
Danuše Nerudová nemá dimenze, které lze u nominanta na prakticky
nejvyššího zástupce České republiky v zahraničí přinejmenším čekat,
když ne rovnou vyžadovat. Je to, z politického hlediska, poslušná loutka,
která bude říkat přesně to, co se od ní bude také očekávat. Do vrcholu
politiky se nepropracovala skrze stranické struktury, ale s pocitem jisté
vyvolenosti se začala hlásit rovnou o ty nejvyšší funkce. Podle její
rétoriky, zapálenosti a nedostatku politického myšlení jde vidět, že by
se v minulém režimu uchytila jako vhodný politruk, případně jako
kádrovák někde v komisi. Rozhodně by neskončila jako disident a odpůrce
režimu. Na to nemá dostatek osobní i politické odvahy. Stejně tak od ní
ale nejde čekat, že se v Evropské komisi dokáže postavit za Českou
republiku a proti všem ostatním. Nebude mít dostatek osobní ani politické
odvahy. V komisi v ní Česká republika nebude mít zastánce, ale zcestného
mravokárce. Vedení STANu a jeho dozimetrické podsvětí bude ovšem
poslouchat na slovo.
Takový člověk je prospěšný společnosti někde na úřadovně. Ovšem
na úřadovně, kde nemá možnost škodit kolemjdoucím. Jako účetní? V
politice může a bude zastávat roli hlasovacího stroje. Protože vlastní
politiku a představu o světě prostě nemá. Nedokáže mít.
Je smutné, moc smutné, že jsme si zvykli odkládat do Evropské unie
jakési slabší kusy (ne, že bychom ve vnitrostátní politice měli nějaké
chovné býky, to spíš chovné voly). Danuše Nerudová je výstavní slabší
kus. Výsledek inkluze naší politiky. Upřímně mě děsí, že právě
Danuše Nerudová by se měla stát českou komisařkou. Vždyť ten člověk
nemá vedle zkušeností a takové té hluboké životní moudrosti ani ždibec
politického talentu.
Premiér Petr Fiala i v tomto ohledu až tragicky selhal, když těsně po
parlamentních volbách při sestavování vládní koalice přislíbil
Pirátům a STANu, že to oni budou nominovat eurokomisaře. Musel vědět, ten
zdánlivě konzervativní a zdánlivě pravicový politik, že tyto dvě strany
mohou na post nominovat buď naprostého diletanta, nebo naprostého diletanta
napěchovaného po uši prázdnými frázemi progresivního levičáctví. A
jsme přesně tam, kam nás chaotik Fiala nakormidloval. Máme na výběr mezi
prázdnou Danuší Nerudovou, a možným, ale už teď odmítaným Marcelem
Kolajou. Ale, Kriste na nebi, i ten pirátský Kolaja by byl oproti Nerudové
vzor životní moudrosti a zkušeností. Ač jí má pohříchu málo.
Je to jedno? No tak si všimněme, s jakým nadšením nás Věra Jourová na
postu komisařky směruje k cenzuře a oklešťování svobody projevu. Co
začne dopadat na hlavy obyvatel členských států Evropské unie, až
Jourové místo zaujme ten automat na prázdné fráze?
