Ahoj, nejmenovalo se to tady jinak?
Je jich víc, ale právě je mi divné, že jsem klikla zrovna na slovo "dimenze" a ještě si dala forum do oblíbených. Někdy svoje kroky zpětně nějak nechápu.
:-)) těžko říct.
Asi tě sem něco táhlo. Co? To bude nejspíš psáno ve hvězdách.
Jestli máš pocit, že tu nemáš být, tak to neřeš a zruš to
sledování.
Tady se na čemkoliv podobném nelpí. :-)
Hlavní je, aby byla pohoda, volnost a lehkost bytí, bez omezení...
A joo, už vím, to je krásný. :-)) to jsem dřív ve škole ráda kreslila
kružítkem.
Nedivím se, že ti to je blízké.
Kdybych se na to podívala a měla popsat, tak bych řekla, že to symbolizuje naplnění, ve všech směrech.
Hmm, paráda. Až takhle jsem si ho nepředstavovala a koukám, že to tam mají všude podobné, to je mnohem víc kruhů, než bych čekala.
Takhle nějak by mi to sedělo víc, ale bez těch kamínků. :-)
Přesto, většinou to víc vyobrazují tak, jak to máš ty. Asi to víc lidem sedí.
Ono se to tak správně vyzobrazuje přes dva tisíce let. No každýho přitahuje něco jiného,mnoho lidí třeba si vezme určitou věc že jím sedí,ale většinou je to propojení že to tak má být. Když se něco někomu líbí je to vlastně propojení s daným předmětem tedy mě nepřekvapuje že se ti líbí toto a vím že ti něco k tobě propojuje jako u mě můj orgonit s květem mě pritahnul k sobě.
Dvanáct kapek v moři
Byl jednou jeden žák a ten se zeptal svého Mistra: "Co mě odděluje od Pravdy?" A Mistr řekl: "Nejsi sám, kdo je oddělený od Pravdy. Je mnoho takových.
Povím ti dvanáct malých příběhů, které ti budou připadat velice jednoduché. Musíš je ale projít mnohokrát, a i když si budeš myslet, že jsi je pochopil, nepřestávej je stále procházet. Dělej to tak dlouho, až jimi prostoupíš, až se z malých příběhů stanou velké a z velkých zase malé."
První příběh: Byla jednou jedna kapka v moři, která tvrdila, že moře nikdy neviděla a proto moře neexistuje. Stejně je to s mnohými lidmi, stojí ve středu Boha a tvrdí, že Bůh nikdy neexistoval.
Druhý příběh: "Chci svoji svobodu," dožadovala se jedna kapka v moři a moře ji ve své milosti vyzdvihlo na svůj povrch. "Chci svoji svobodu," požadovala zase kapka. A slunce bylo plné milosti a vyzdvihlo ji do oblak. "Chci svoji svobodu," dožadovala se stále kapka. A oblaka byla dobrotivá - spustila kapku zase dolů A tak byla opět v moři.
Třetí příběh: Intelektuální kapka vody je intelektuální kapka vody, ale není moře.
Čtvrtý příběh: "Všechny tyto kapky v moři za nic nestojí", řekla kapka v moři.
Pátý příběh: "Bezpochyby jednu věc už jsem poznala. Jsem určitě o něco důležitější než moře" řekla kapka vody.
Šestý příběh: Povzdychla si jedna kapka v moři: "Asi se nikdy nepotkám s mořem."
Sedmý příběh: "Ále, co je mi po tomto moři," řekla kapka v moři.
Osmý příběh: Jedna kapka vody bojovala se svým osudem. I když byla uprostřed moře, volala: "Nechci o moři nic vědět!"
Devátý příběh: Jedna kapka v moři svolává ostatní kapky: "Povstaňme proti moři!"
Desátý příběh: "Z titulu mé moci," řekla kapka druhé kapce uprostřed moře, "od tohoto dne jsi vyloučena z moře."
Jedenáctý příběh: "Jsi v mé lásce," řeklo moře kapce vody. Ale kapka vody moře neslyšela, protože byla naplněna láskou k jiné kapce.
Dvanáctý příběh: "Kdyby se mi podařilo..." uvažovala kapka vody, "aby každá kapka v moři byla v mé lásce, stala bych se celým mořem." A tak začala zahrnovat jednu kapku za druhou do své lásky. Byla tam však jedna kapka, která jí velice ublížila a způsobila největší utrpení v životě. A tak jí přes všechnu svoji lásku nedokázala odpustit. A proto, že nezahrnula jednu jedinou kapku do své lásky, jen jedna jediná chyběla - nestalo se z ní moře.
Příběh poslední: Byla jednou jedna kapka vody, která hledala ticho moře, dálku moře a lásku moře. "Ty jsi já," řeklo moře "a já jsem ty." Otevřelo svoji náruč a přijalo kapku. A to co patřilo moři, patřilo od této chvíle i kapce. Stala se tichem, stala se dálkou moře a její hloubka byla požehnáním pro tento svět.
Věz můj žáku, moře je plné odpuštění pro ty, kteří ho milují a přijme do sebe ty, kteří si to opravdu přejí.
"Ale co když je taková kapka vody velice špinavá, co potom?" zeptal se žák. Tehdy se Mistr rozesmál z celého srdce a řekl: "Žádná kapka nemůže být TAK špinavá, aby ji moře nedokázalo očistit."
Život v páté dimenzi, podle různých duchovních a metafyzických tradic, je prožitkem vyššího vědomí a vyšších vibrací. Zde jsou některé z nejčastějších aspektů spojených s touto zkušeností:
Uvědomění si jednoty
V páté dimenzi je jasné, že vše je vzájemně propojené. Bariéry mezi
sebou a druhým se rozplynou, což vede k pocitu jednoty s vesmírem a všemi
formami života.
Bezpodmínečná láska
Převažujícími emocemi jsou láska, soucit a empatie. Vztahy jsou založeny
na respektu a hlubokém porozumění, bez soudnosti.
Svoboda Ega
Ego a jeho omezení vás činí méně vlivným. Rozhodnutí a činy se řídí
srdcem a intuicí, spíše než strachem nebo touhou po kontrole.
Vědomé stvoření
V páté dimenzi dochází k projevu myšlenek a záměrů rychleji a přímo.
Lidé se stávají větším vědomím síly svých myšlenek a potřeby
udržovat pozitivní a soustředěný názor.
*Čas a prostor *
Vnímání času a prostoru se mění. Čas je vidět plynuleji a experimenty
mohou probíhat současně, bez tuhé linearity třetího rozměru.
Život v harmonii
:Panuje přirozená harmonie s přírodou a proudem života. Činy jsou
udržitelnější a v souladu s větším dobrem planety a všech jejích
tvorů.
Duchovní moudrost
Rozšiřuje se přístup k duchovní moudrosti a intuici. Komunikace s
duchovními průvodci, světelnými bytostmi a dalšími rozměry je
jasnější.
Tyto aspekty popisují realitu, kde spiritualita, zvýšené vědomí a univerzální harmonie jsou ústřední. Kontrastují s omezeními a výzvami existence ve třetím rozměru.
to jsou teorie pouhe ,ale řikat že neexistuje tak jistě si nedovoli ani vědci. Dnešni vědci maji snahu spochybňovat všechno i takove Enštejnovy vyzkumy. Můžou mit i nemusí mit pravdu. Nic bych nezavrhoval ani ty posmyrtné tunely se světlem na konci.
Mnozí tvrdí, že potkali Boha.
Je to tak, nebo to je jen jejich zbožné přání?
Nakolik toužebné, že jej nakonec vidí, jako fata morgánu ve vyprahlé
poušti?
Mnozí se prý setkali s Bohem během klinické smrti.
Bylo tomu opravdu tak?
Nebo to byl jen syndrom poblázněných hormonů lidského těla?
Co znamená potkat Boha?
Ještě je mnoho dalších vyřčených, popsaných významů.
Proto se ptám.
Zajímá mě, jak to tedy je?
Zkušenosti, zážitky, pravdy, nepravdy.
Prej je to psáno ve hvězdách... nevím, jestli s nimi i námi, nehraje Bůh, jen kulečník.
Já boha nepotkala...ale bylo mi viděno něco jiného...a to musíš zažít jinak to nevymyslis
Co ti bylo viděno? Jestli to není tajné?
Bylo to v úplné psychické i fyzické pohodě?Neovlivněné nějakým
zvláštním zážitkem, úrazem třeba, nebo nehodou, drogou?
Ani to nebylo v prostředí navozujícím takové cítění?
(Třeba Branišovský les, hřbitov, kostel a pod.)
Je to tajná neovlivňitelná záležitost která se pouze zdillí jen s lidmi se stejnou frekvencí... a lpění? Na nesmyslných věcech...že
Ano, lpění na nesmyslných věcech...
Myslíš tím na stejné frekvencí, se stejnou vírou v určité věci, nebo se stejným viděním, cítěním světa?
Jak bys mi to popsal jinak, vlastními slovy? Nedokážu si dost dobře pod
tím cos napsal představit, oč jde.
Mohlo by to být tak, i tak, nebo taky tak.
No jeden jménem bůh si vede svou cestu...jinak ...dozví se to po cestě...tak jako všichni. Chtěl by popisovat minulost,přítomnost a budoucnost? Ať jde ke kartářce! Jsou fakt dobré, ale takové co za to neberou moc peněz a dělají to pro radost...ne fb nechci nekoho hanit,ale tam tomu neverim.....už vím co bude...a ty? Chce to čas...
Nikdy jsem nebyla u kartářky, či kartáře, ani astrologa, nebo jakékoliv
vědmy.
Nemám ani potřebu kdykoliv někoho podobného navštívit.
Není mojí prioritou vědět, co mě čeká a nemine.
Naopak, velice ráda se nechávám překvapit.
Přesto ještě raději polemizuji o věcech budoucích....
Dříve jsem se občas koukla na YouTube na Janu Demeterovou.
Přišlo mi to, že ta žena opravdu věděla co dělá. Že to měla v
sobě.
Ze všech možných podobně dostupných lidí, jsem jí to věřila
nejvíce.
Avšak už je po mrtvá.
Ať odpočívá v pokoji...
ahoj ,nějak jsem sem zabrousila..."někdo mě sem poslal" divím se Janu Demetrovou jsem znala osobně ale ne protože mi vykládala karty ale byla to sestřenice mého zaměstnavatele nevěděla jsem že odešla tam--někam ..byla to dobrá kartářka ale brala peníze a ne malé jak jsem se dozvěděla to byla rozhodně chyba když zdarma dostává má i zdarma dávat..no dej jí Pán bůh Nebe
Mohlo by to být tak,i tak ,nebo taky tak je to správné.Ponevadz fáze bytí jednotlivce je na jaké je úrovni v bytí tedy fázi bytí a špatně se komunikuje s lidmi na určité úrovni bytí, myslím duchovní.
Je fakt, že s mnohými lidmi se nedá mluvit hlouběji o mnohém, jelikož
mají pocit, že jsou v něčem víc, tudíž není s nimi smysluplná
konverzace.
V tom máš pravdu.
Beru na vědomí...
To jen jejich já je snižuje k tomu že nechtějí komunikovat, my už můžeme jen je v tom nechat když nechtějí.Hledat ty co čekají na posun vědomí,sami přijdou,všichni jsme propojení.
Ani mi to nevadí.
Beru to tak, že jsou na své cestě a nemají potřebu se s někým dělit o
své zkušenosti.
Možná jdou za duhou, tak není chuť a čas...
Myslíš, že všechno je propojeno?
Dost se to tvrdí.
Vím, že zákon přitažlivosti vesmíru je reálný.
Mám to najednou vyzkoušeno.
Jak to vnímáš?
Jako energie?
tvrdou drogu jsem si také nikdy nevzal, jen jednou marihuanu a už nikdy více, nyní dost chlastám, rád bych s tím přestal, zatím mi to moc nejde, je to spojené s jedním "problémem" který neumím vyřešit, ale nikdy jsem si nic nepíchal, nikdy
Chlast- není žádný důvod aby si se ničíl chlastem...chápu když něco tě potká v životě co nemůžeš pobrat...je to řešení jen jednorázové. Je to na tobě co uděláš. Někomu to trvá déle.. zkus to z jiného úhlu pohledu...jen chtít...akorát si zničit zdraví a stejně nic tím nevyřešíš. Ať se daří
máš pravdu, to já vím, že to nic nevyřeší, na chvíli ten problém zmizí a je ti hezky, ale vždy se to vrátí, vždy, zkusím více pracovat, sportovat, jsi hodná, měj se hezky, ahoj
Pomohlo by ti, jak jsi psal, promluvit si s ní.
Avšak nemyslím si, že to bude možné.
Pokud se z toho budeš chtít opravdu dostat, budeš ji muset brát tak, jako by
byla mrtvá.
Dítě by tě z toho vytáhlo, když po něm tak toužíš, ale jen na
chvíli.
To není řešení.
Nová žena by musela mít s tebou neskutečnou trpělivost.
Všichni, co ti k tvému příběhu, tvému stavu, kdy něco řekli měli z
větší části pravdu. Ty to moc dobře víš, i když se na ně zlobíš.
Spíš se podvědomě zlobíš na sebe, než na ně.
Nejlíp tě pochopí alkoholik, nebo ten, co s alkoholikem žil. Oni vědí,
jaké to je. Aneb dobří holubi se vracejí.
Nemyslím si, že se ti to už v hlavě srovnalo natolik, že vystoupíš z
kruhu, ale po letech, jsi na dobré cestě.
Je to znát, že chceš ven, jen se v tom plácáš, protože stále moc lpíš
na minulosti.
Myslím, že se bojíš neznámé budoucnosti, proto se obracíš stále do
minulosti.
Jsi velice chytrý člověk.
Paradoxně mám zkušenosti, že nejvíc do podobných stavů, točení se v
kruhu a drog i alkoholu, jednodušeji spadne nadprůměrně inteligentní
člověk, než ten průměrný.
Každý talent, každá schopnost, si vždy vybere daň na něčem jiném.
To je realita lidského života.
Až budeš opravdu chtít zas žít, ozvi se. Dáme pokec.
Ale jsem, v mnohém ano.
Až by ses i divil.
Kdyby mě občas někdo netrknul, tak se taky nehnu kolikrát z místa.
Stále se od druhých učím.
Svět, ať už je reálný, nebo ne, je velice moc zajímavý, poučný.
Stále mi to přijde, jako bych byla čerstvě narozená, jak poznávám mnohé
nové.
Mám už řádku let odžitou, ale přitom vidím, jak jsem na kde co
hloupá.
Takových věcí k objevování.
Jeden život na to nestačí a přitom už můj cyklus končí.
K neuvěření, ale stálo to za to.
nemyslím že bys byla hloupá jak tu o sobě píšeš,jen se prostě stále učíš a to vlastně děláme všichni ,přesně jak píšeš za jeden život se nedá naučit všechno proto se sem stále vracíme dokud nedosáhneme osvícení...
Cukr, kafe, cigarety ne, ale alkohol bych tam už zahrnula.
Jinak, to tě šlechtí. Dobrý.
Náhodou zjistíš, že je náš svět nereálný.
Je vytvořen entitami, které mají náš svět, jako simulaci svých budoucích
činů, aby se vyvarovaly chyb ve skutečném světě, podobném našemu.
Chtělo by se ti dál být?
Chtělo by se ti "žít" v simulaci?
Už jen to slovo stačí k vyjádření...žít...každý jedinec je jedinečný...Toť vše...když něco víme a nemůžeme to změnit,,musíme to přejít,,,a nebo ve svém životě jinou cestou tedy rozhodnutím toho můžeme změnit, tím pádem země a zivot na zemi nemůže být vždy kopii...bude vždy jedinečný...ikdyz se opakuje...
Máš pěkné myšlení v mnohém, ale kdo nám zaručí, že kopie Země a
života na ní, není simulací?
Myslím si, že mnozí by si nedokázali přiznat, že jsou jen něčí
simulací pro pobavení.
Tudíž by se raději zabili, než s tím žít.
S velikou pravděpodobností by těmito lidmi byli ti, kteří nevěří v
Boha.
Kteří se nepřiklání k jakémukoliv náboženskému směru.
Každý má své přesvědčení a nemusí to být tzv. Bůh....nešlo by tak ani o simulaci ani tedy o kopii. Protože třeba už není momentálně nikdo kdo by řídil kopii této země. Tedy spíš je nutné se zamyslet co dál s touto kopií...a nemyslím si že je důvod se zabít kvůli někomu kdo se jen baví. Jaksi tyto živé tzv simulace se mohou vytknout...jelikož živý organismus se rozvíjí....
Zajímavé....tedy kdybychom byli simulací, kterou by už neměl kdo zkoumat a řídit, nebo by byla záměrně zanecháná na pospas svému vlastnímu osudu.
Takže to tak cítíš?
A můžeš říct, že to víš jistojistě?
Myslíš si, že za jistotu toho, že žijeme, by člověk dokázal zemřít,
jelikož by v to plně věřil?
Minulost je přítomnost,budoucnost je stále přítomností.Kazdy simulujeme svou mysl v jaké fázi bytí se nacházíme. Tedy když nevíme že jsme v simulaci jak žít v bytí vědomě že jsme v simulaci.
Vědomá přítomnost přichází osvícením.Osviceni přichází nelpenim na všem i vědomé přítomnosti kór vykonstruované simulaci.
Jak by to mohl simulovaný zjistit?
Chyba v Matrixu?
Měl by simulovaný vůli a možnost rozhodovat se, jestli v té simuslaci chce
"žít" a nebo ne a co by mu pomohlo, i kdyby se mohl rozhodnout a rozhodl, že
ne?
Simulující civilizace by si nasimulovala jiného toho samého už bez vůle
"nežít"
Přesně. Chyba v matrixu.
Pokud by to byla simulace věrohodná, měl by možnost rozhodování i vůli
cokoliv změnit. Třeba si i vzít život.
Proč by si ale nasimulovala simulující civilizace kohokoliv bez vůle
nežít? Nebyla by to už věrohodná stimulace.
Pokud by potřebovali zjistit směřování skutečného světa, díky různě
ovlivněným událostem, neměli by právě nechat svobodnou vůli
simulujících se rozhodovat?
Existuje opravdu náš svět?
Nebo to je jen můj, tvůj subjektivní pocit?
Tvoříme si svojí realitu?
Nebo nám je tvořena?
Existuje Bůh?
Nebo jsme jen něčí experiment?
Žijeme uvnitř matrixu?
Má život smysl?
Proč?
...
Lze dokázat, že Bůh žije?
Lze dokázat, že žijeme my?
Dává to smysl, protože se to ví, tuší, cítí, nebo?
Předpokládá se, že je to jistý subjektivní pocit vnitřního naplnění
člověka, ať už v kterékoliv oblasti jeho bytí.
Tudíž, má život jako takový, pokud jsme opravdu živí, smysl?