Dost často potkávám ve svém životě lidi, kteří chtějí za každou
cenu druhým ukázat, že jdou ostatní po "špatné" cestě, ale přitom
tvrdí, že oni jsou nesoudicí podporovací a laskyplní.
Jde o ego?
Když si neuvědomují, že tlačí tam, kde sami tvrdíš že se tlačit
nemá?
Všichni se hledáme.
Osobně si teď hledám svou životní cestu.
Nevím zda ukončit starý cyklus a odpoutat se od vztahu, který vypadá že
nikam nevede, nebo pokračovat a užívat si darů nedarů za každou cenu.
Každý si jdeme po své cestě a dle mého skromného mínění, myslím si,
že nemáme druhým chtít ukazovat za každou cenu, kam dle nás směřují a
kam by dle nás měli směřovat.
Není lepší, když oni přijdou sami za námi, nebo jinými a řeknou si o to
sami?
Pokud člověk není připravený přijmout cokoliv, nepřijme to i kdybyste to
do něj vtloukali horem dolem.
Nechala bych druhým svobodou volbu.
Co si o tom všem myslíte vy?