TEMNÁ NOC DUŠE
"Většina klasických duchovních knih doporučuje umrtvení vášní,
emocí i myšlenek, ale tento postup vede jen k zablokování psychiky, je to
druh agresivity. Intenzivní duchovní vývoj si většina lidí představuje
jako plynulé zlepšování harmonie osobnosti a jen v několika knihách je
konkrétně popsáno, že to vůbec není tak jednoduché. Seznámit se se
svými potlačovanými problémy je prvním vážným úkolem duchovního
člověka. Duchovní proces, řízený božskými silami, prochází řadou
kapitol, které se vzájemně liší charakterem událostí. Lze ho také nazvat
božskou hrou. Nejsou v ní jen období získávání stále nových
zážitků a schopností, ale i doba, kdy je nebe uzavřené a do vědomí
člověka proudí zesílené negativní vlastnosti, o kterých ani nevěděl,
že je má. Božské síly zasahují do procesu tím, že různým způsobem
zviditelňují a zesilují jeho sklony, aby si je uvědomil, našel jejich
kořeny a mohl s nimi pracovat. Bývá to nejčastěji agresivita, deprese,
bláznivost, atd. Člověk se brodí odpady svého ega a dlouho marně
vzhlíží k Bohu, aby ho z nich vysvobodil. Největší chybou by bylo
rezignovat a ukončit duchovní proces, protože zesílené negativní
vlastnosti by mu zůstaly. V mnoha mystických knihách jsou popsána dlouhá
mučivá léta oslabení vůle, nestability, opuštěnosti, únavy, deprese a
nespokojenosti a až vzdorovitosti k Bohu. Meditace a modlitby se nedaří, do
duše se vkrádá beznaděj, že to nikdy neskončí. S trpkostí vzpomíná na
dobu, kdy zažíval příval energie boží lásky a zlobí se, že zkouška je
příliš těžká a dlouhá. Nebaví ho ani světský život, protože vidí
jeho povrchnost, ale pro svůj stav nenachází řešení. Ani přátelé mu
nepomohou, protože buď jsou na tom stejně nebo mu vůbec nerozumějí. I
duchovní knihy nemůže číst, připadají mu suchopárné a neužitečné. Je
pasivně zmítán událostmi všedního dne. Pokud však zapomene na cíl své
cesty, pak zákonitě selže. Logika temné noci duše je však dokonalá. Na
jedné straně slouží jako zkouška věrnosti, ale zejména je to očištění
od všech negací. Bez toho by cesta do vyšších světů byla záhy ukončena
pádem zpět, protože skryté negativní sklony se časem musí zákonitě
projevit. Když pozná jejich disharmonii, záleží na jeho vztahu k nim. Pokud
je správný, božské síly jej odstraní. Pokud se jich vědomě či
nevědomě drží, nastávají komplikace, které mohou trvat i několik
životů. Bylo by však vážnou chybou je potlačit. Podpora okolí je nutná,
nepochopení blízkých mu může blokovat přísun energie. Musí se dokonce
osvobodit i od připoutanosti k duchovnosti, pýchy k duchovním zážitkům i
žádostivosti a dobrodružnosti k božskému.Temná noc duše se tedy
odpoutává od ega, protože má obsahovat poznání, že i zoufalství, deprese
a melancholické pocity jsou také sobecké. Paradoxem je, že při této
'opuštěnosti Bohem' je jím nejvíce pozorován a skrytě podporován, a jeho
zkoušky jsou připraveny tak, aby nepřekročily únosnou mez. Najednou je vše
pryč a koupe se v božské záři. Proces je vždy zcela individuální, nikdy
se nikdo přesně nedozví, jak dlouhá a náročná zkouška bude a kdy se
opět vrátí. V duchovnosti platí, že je potřeba nastavit urychlení tak,
aby odpovídalo schopnostem jedince a řešení problémů nevyvolávalo
neúměrné disharmonie, které by mohly ohrozit splnění úkolu i dušení
zdraví jedince."