Rozcestník >> Ostatní >> Malá samota

Táta s Miluškou si chodí do školní jídelny za 60kč a najedí se taky obá,lepší jak denně vařit

Když se dá kvalitně najíst za pár šupů, tak není co řešit a škoda patlat nádobí.,-) Tady je sázka do loterie jak se kuchař zhulí. Ale jíst se to dá vždycky. V pátek budou tvarohové taštičky s máslem a cukrem. Ty sladké jídla zase dělá jedná paní.a její žemlovka je naprosto luxusní.🙂

Sladká jídla já taky můžu,kynutý knedlíky s povidlama,nudle s mákem,šulánky,buchtič­ky s krémem Sice mě pak pálí žáha jak sfiň,ale od toho mám Rennie

Jžš, nepiš... Teče mi slina

Mě taky,tak co uvaříš,dorazím s tím darem

Aj rýžu nasladko možeš?😀

To si piš,to je ňamina,nákyp s meruňkama

i mě

Nudle s tvarohem. Mák mně neleze.-)

Já zas nemusím tvaroh

kousíček ode mě je domov důchodců taky tam prodávají obědy za 110 kč ,tak jsem si řekla že si je budu kupovat nooo to jsem si naběhla! polévka letěla za stálého míchání rovnou do záchodu samý magi v ní bylo hnus prostě a to druhý byly nějaký kolínka s něčím neidentifikova­telným a porce asi tak pro 3 letý dítě ještě že jsem si to zaplatila na zkoušku na 3 dny a už tam nikdy nevlezu chudínky ty babičky a dědečkové co ty blafy musí jíst

Jžš co ta sešroubovaná noha? Ses vysekala na mašině?

jooo děvče kdyby na mašině ! v zabrzdil hodně moc prudce a to jsem seděla!!! spadla jsem za sedačky a už jsem nevstala zlomená lýtková a holení kost a kotník super prostě! prostě úplně ulomená noha ale co mě samotnou překvapilo že mi to bylo úplně jedno , hrozně jsem nadávala a byla jsem sprostá žádný slzy jen jsem
nadávala tak hned operace.. nejhorší bylo když mi tu nohu rovnali a snažili se mi nahodit ten kotník zpět to byla hrozná bolest to jo ,taky mě mohli uspat nebo něco .ted se snažím nebát se jít do autobusu mám z toho hrůzu protože neumím na těch berlích vytoupit z něj nahoru to jde ale dolů ...ale už i trochu codím o jedný berlia zkusila jsem jít už 3 krát s tou taškou na kloečkách a ta mě taky trochu drží jako ale prostě BUDU CHODIT a BASTA! počítám že snad už tak za dva měcíce bych mohla jít i sama bez berlí --snad mám to od ůnora

tak že jsem nemohla ni na vandry ani na potlach prostě nikam celej rok v prdeli njn co nadělám musím to vydržet horší je ten strach z autobusů bojím se s nima jezdit ale musím to taky překonat tak už jsem s ním jela asi 8 krát prostě MUSÍM

Ano. MUSÍŠ. Taky si to tak myslím...

A takový ten vozík na kolečkách máš? Buď tě na něm někdo věže nebo se o něj opíráš při chůzi. Nevím jak se to přesně jmenuje. Dá se jednoduše a rychle složit a určitě by ti někdo pomohl v MHD.

ano mám ho ale nepoužívám jen párkrát dříve když jsem šla nakoupit pěšky abych si dala do toho košíku nákup chodila jsem 4 km parkem do obchodu víš ale už ho nepoužívám nechci si na něj zvykat to pak člověk zpohodlní a to já nechci chci zase žít a chodit normálně

Jsi bojovnice !!! A už fakt mizím na bidlo.-)

Všem dobrou noc.

Tak to ti Šárko držím palce. Brrrr... Nevím co ti k tomu napsat. Bojuj, to dáš??? Ale to je otřepané klišé... Promiň, nenapadá mě nic, co bys stokrát neslyšela.

jsi moc hodná díky nevím proč tě mám ráda i když tě neznám ale baví mě že chápeš humor a bojovat budu jsem přece ve Střelci a ty se hned tak nevzdávají
já měla kamarádku a blbly jsme na chatu tam jsme se nasmály janys se jmenovala ale už sem nechodí škoda a taky jsme si dávaly legrační obrázky ona byla hodně statečná měla rakovinu suprová ženská dovedla se životu smát a to je dobře jééé já jsem se tu nějak rozkecala to jsem nechtěla ale ty mi jí trochu připomínáš protože je s tebou legrace a já se směju ráda adíky za podporu ale JÁ TO DÁM !!!

Šárko. Nejvíc humoru a úsměvu rozdává člověk s trápením. Taky jsem to tak dřív měla. U Pavluše samá srandička a přitom slzy v očích. Dávno vím, že to moje "trápení" bylo úplně malicherné ale pro mě to bylo to nejhorší a nedokázala jsem se s tím vyrovnat... Když mě ve 12 odtrhli rodiče od rodné hroudy a stěhovali jsme se necelých 40 km do Brna.😀 Hodná jsem jenom někdy... Jinak jsem urýpaná a kousavá jak stará sviňa.-)))) Ale je fakt, že pokud můžu tak ráda pomůžu. Onehdy jsem pomohla jednomu senioru na eskalátoru a dokonce jsem mu při tom neukradla ani peněženku.-)

Máš eskalátory do sklípka jó

tak já humor rozdávám nejraději pořád ale je pravda,že člověk který má trápení to za ten humor schovává to určitě taky ale na druhou stranu ono vždycky něco špatnýho je pro něco dobrýho člověk si v tom trápení uvědomí alespon věci který by je jinak ani nenapadly

krásná písen