Rozcestník >> Ostatní >> Malá samota

Ahoj Šárko.Já taky přemýšlím,kde bere plevel chut k životu.

není zima, ale ted začalo pršet

Hezkou sobotu. P očasí zatím nechám podle toho jak se udělá.

Hoj Jendo, umřela mi Rita víš? Takže mi není moc do skoku. Kde je Sabu, už chrápe?

Hoj Zdendo,to je mi moc líto,byla to nádherná a věrná parťačka

To byla, ale měla už 12 a půl roku a tak jako u lidí, objevila se jí rakovina jater a sleziny, přestala jíst a nakonec zemřela.Chvíli to vypadalo, že jí zabrala antibiotika od veterináře, ale jen na dva týdny, pak se to opět zhoršilo. Ušetřila mě toho, že bych ji musel nechat uspat a odejít za pomoci veterináře, protože trápit bych ji v žádném případě nenechal, na to jsem ji měl příliš rád. Už jsem s ním byl domluvený, že přijde a necháme ji v klidu odejít. Jsem z toho smutný, ale to všechno patří k životu..... Rita už navždy zůstane v mém srdci, tak jako brácha a všichni členové mé rodiny, včetně mého předešlého vlčáka Bena, který se taky dožil víc, jak 13 let.. Ale díky za účast , jsem už v pohodě

To je dobře,vím jaký to je.Měli jsme zlatýho retrívra,Gody se jmenoval,byl stavěnej jak bernardýn,dožil se 15ti let.Když umřel obrečeli jsme to všichni...

Přemýšlím o nějakém kamarádovi z útulku, nějakého klidného, ale velkého psa, ne nějakého kapesního jorkšírka....

Zdendo, to je mi líto. Věrná parťačka Rita je už v psím nebi. Určitě už má v zahradě hrobeček. Achjóóó. Nevím jestli by to byl dobrý nápad pořídit si hned nového kámoše. Asi bys pořád srovnával s Ritou. Ale každý to máme jinak...

Ahoj Sabu. To víš, že bych srovnával, ale to jsem dělal i po úmrtí Bena, to jsem měl Ritu ani ne týden po jeho skonu.A ona mi ihned dávala svou lásku tak, jak to umí jen psi. A věřím, že tak to bude i s mým dalším psím kamarádem. Chci nějakého z útulku, ale nejdříve chci udělat pořádek doma. Asi to tu bude lítat, když už nejsem odkázaný na Ritu. Na tu budu vzpomínat po celý zbytek života, zrovna jako na Bena a ostatní moji psí kamarády , co jsou za tím duhovým mostem., ale lásku budu dávat už jen tomu živému psímu kamarádu, který určitě co nejdřív bude. Doma musím trochu přitvrdit a slzičky mé neteře už na mě platit nebudou.

Zdendo ať ti to klapne. Držím ti palce.Nejlepší pes je prý nalezený.-)

Ještě to musím zvážit. Už i kvůli tomu, co udělám s tím bydlením tady. Neteřin malý má dva a čtvrt roku a nechtěl bych už moc divokého psa kvůli němu, ale malého pinďu taky nechci, mám rád velké psy, ale chtěl bych nějakého hodného. Zlatí retrývři jsou bezproblémoví, tak něco podobného bych bral. Ale klidně i křížence, to mně je úplně jedno.

Asi se budeš muset domluvit s mladýma. Nezávidím...

No nic. Beru motyku a jdu připravit záhonky. Už se dá sázet cibule, sít mrkev petržel a petržel. Občas mrknu.

Nový kamarád je nejlepší lék. I když na Ritu nikdy nezapomeneš a jednou se znovu setkáte, určitě by nechtěla, abys byl nešťastný. Psi jsou prostě lásky a ty můžeš svou lásku dát právě kamarádovi z útulku.
Vím, že teď to moc bolí.....

Pro Zdendu byla Rita bohužel nejmilejším členem rodiny. A úplně nejhorší na tom je, že možná bude muset konzultovat pořízení druhého parťáka s rodinou, která tam bude bydlet... Vzhledem k jeho věku by bylo pořízení štěněte hloupost a dospělý pes z útulku je celkem sázka do loterie. Nikdo neví co má pejsek za sebou a jak bude reagovat na určité podněty. Bude se muset rozhodnout podle svého... Tady bydlí chlápek, který jednou šel v noci z hospody a před barákem potkal vlčáka. Vzal si ho domů, dal mu nažrat, napít a jak se vyspal z opice, tak mu ležel u postele a chlapík si nedokázal vzpomenout jak se tam ocitnul. Nechal si ho na první vycházce v polích ho pustil. Jenže pejsek se ho stále držel a hned ten první den ho poslouchal na slovo. Když šel ráno do práce, tak pes strašně vyl a málem by zbořil barák. Později si zvykl. Nakonec se zjistilo, že ten pes lítal několik měsíců venku a krmili ho "nafťáci"... A jak taťka kdysi našel vyhozeného rotvajlera a vzal ho na statek Štefanovi, je zase druhá historka.-)

Bolí, ale jsem s tím smířený. Rita mě milovala tak, jak to umí jen psi. Byla krásná i ve svých posledních hodinách, jen měla hrozně smutný pohled. Oba jsme to už věděli, že druhý den spolu už nebudeme.

moc smutný ,je to člen rodiny,

To je, u mě dvojnásob, protože vlastně už žádnou milující rodinu nemám. V té, co mi zbyla jsem se šíleně zklamal, takže mi zbývá už jen ta zvířecí rodinka, která mě nezklamala nikdy. Zvířata to ani neumí, nemají to vůbec v povaze a to je na nich to nejkrásnější. Umí dávat lásku bezlestně a to i těm, kteří se k nim moc hezky nechovají.

Zak1:
Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, odchází přes Duhový most. Jsou tam louky a kopce, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Je tam spousta jídla a vody a slunečního svitu a všichni se tam cítí příjemně a pohodlně. Ten, kdo byl starý, je opět mladý, a ten, kdo byl nemocen, je opět ...zdráv. Všichni jsou plni života tak, jak si je pamatujeme ve svých snech. Všichni jsou za Duhovým mostem šťastni a spokojeni, ale přece jenom tam každému něco chybí- každý z nich postrádá někoho opravdu blízkého, někoho, koho zanechal tak daleko… Všichni běhají a hrají si dohromady, ale pak přijde den, kdy se někdo z nich náhle zastaví a zahledí do dálky. Jeho jasné oči zpozorní, jeho tělo se nedočkavě zachvěje. Náhle se oddělí od skupiny kamarádů a rozeběhne se zelenou travou k obzoru, stále rychleji a rychleji. A tak Tě nalezne- konečně se se svým nezapomenutelným psím kamarádem setkáváš v bláznivě radostném přivítání a již nikdy Vás nic nerozdělí. Šťastné psí polibky přes celou tvář, tvoje ruce opět objímají milovaného druha, znovu se díváš do těch věrných očí plných lásky. Tak dlouho jsi svého kamaráda postrádal, ale nikdy jsi na něho nezapomněl. A tehdy překročíte Duhový most spolu…

Mám oči plné slz.....

Nejsi sám,taky mě to dostalo...

Já se jenom děsím, až budu pohřbívat Arťasa.

Je jich poskromnu dobrých řemeslníků.

Hezký pátek. Už lezu z pelíšku. Né že by se mi chtělo. Venku je +5 a světle šedo.

Tobě také , I ostatním až otevřou oči. Já je mám otevřené, ale sluníčknevidím