ani má matka, ani má žena mi nechtějí říct pravdu, já už ji vím, ale potřebuji ji slyšet od nich
má matka mi ji neřekne, dnes miluje holčičku, co má od její dcery dcera, je fakt kouzelná, lámu svoji lásku, vysvětluji ji to, že ji neublížím, když mi ji řekne, možná budu smutný a odejdu, ale neublížím ji
Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. 2 Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic. 3 Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, [a] bez lásky je mi to k ničemu.
4 Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; 5 není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, 6 není škodolibá, ale raduje se z pravdy; 7 všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.
8 Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví – ta zaniknou, jazyky – ty umlknou, poznání – to pomine. 9 Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme; 10 jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne. 11 Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil. 12 Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. [b] Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.
13 Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.
děcka, nekecám, málem jsem chcípl, koupil jsem čtyři kousky v plechu a vodku, musím to dát do mrazáku, jedno pustím hned, jdu do pizzerie, koupím pizzu, dnes nevařím ani náhodou a dám točené
tvl. tak jsem doma, v italské pizzerii sedí českej kokůtek na zahrádce a
hlásí mi, bro až vod jedenácti 
