má paměť je šílená, někdy je to prokletí ... když jsem ti dal hlavu do klína v té ššalině, cítil jsem tě, ženu, měla jsi měsíčky, kozo, miluji tě
má paměť je šílená, někdy je to prokletí ... když jsem ti dal hlavu do klína v té ššalině, cítil jsem tě, ženu, měla jsi měsíčky, kozo, miluji tě
jde o to, co cítíš ty, to si z prstu nevycucám, říkám ti na facebooku, přímo tě prosím, pokud na mě sereš, dej mi ban, navždy, budu vědět, to neuděláš, nerozumím ti
já vím Myšáčku, že už to nepůjde vrátit tam, kde to bylo, už je to jinak, chci to opravit, chápeš, nejseš ničemu mě povinna, jen spolu budeme mluvit, uvidíme
víš jaký jsem, hnusí se mi poroučení, nikdy jsem tě neomezoval, naopak jsem ti dal co nejvíce svobody, ne nelituji toho, za to nikdo nemůže, ani ty, ani já, já chápu že s tou kurvou máš dítě, tedy budeš nejspíše k němu cítit něco jiného než já, bože udělal ti dítě a vysral se na tebe
chci, abys to věděla, až za pár let, už jsi mne opustila, přišel jsem k němu a ten zmrd mi lže do očí, nejdříve mi dá pusu a pak říká, "Bobe, Lídu jsem nemrdal, kdyby jo, tak ti to řeknu" až jednou budeš umírat, Bůh ti to ukáže, že jsem ti nelhal
je to ta nejvíc zbabělá, zkurvená svině jakou jsem poznal, ale i nejchytřejší
Myšáčku, zabil bych ho za tebe, uvidíš sama, až půjdeš domů, nelhal jsem ti
už bych to měl za tu kurvu odsezené, patnáct let, ale mohl bych se pomstít, i ta Olina, jeho žena s kterou byl to věděla, proto se s ním rozešla, vše ti dojde až za dlouho, také mi koza nic neřekla
Ola to věděla, že kdyby mi to řekla, jeden z nás zemře, nechtěla, aby někdo umíral, ženy jsou hodné
já bych zabil ho, ustřelil bych mu hlavu, vůbec bych se s ním nebavil, on by byl mrtvý a já dostal patnáct let, toho nás chtěla Ola ušetřit
znám Olinu hodně, opalovali jsme se nazí na Dalešické, je to hodná prcina, půjdu za ní, neviděl jsem ji už přes dvacet let, koupím ji květiny, bonbonieru
nakonec přijdete na vše, jak bylo, víte co je v hajzlu? nejde to vrátit, možná opravit
máma také udělala hodně chyb, dnes je abstinent, miluji ji, moc často jí to neříkám, ale miluji ji strašně moc
ublížili mu, moc, z toho to pramení ... často říkal "není dobro, není zlo"
vrazili ho do dětského domova, po válce, to rozchodil, pořád četl, byl chytrý, pak si vzal moji mámu a ta ho zase zradila, podruhé už to nedal
když na to přišel, měl se sebrat a odejít, vždy jsem ho chránil, byl to můj otec
to bylo neskutečný, otec odešel a matka si vodila ožralá mrdáče, mi
bylo čtrnáct, pamatuji, jak ji tam jeden bil v kuchyni, vyskočil jsem z okna
a oběhl to, otevřel jsem dveře a dostal kopačku, že zapomněl i jak se
jmenuje 
po pravdě? myslím, že už zůstanu sám, má žena mi neodepíše a jinou
nechci, přece se z toho neposerem 