Rozcestník >> Ostatní >> O životě

z těch tří bych vsadil na toho prostředního

to není má písnička, ale jeho, miloval ji, úplně nejvíc

bastardi jdou

blbouni, Johanku z Arku také neupálili, zemřela v klášteře

je to takhle ... zběsilost v srdci

proto miluji Rosomáky

miluje své lidi

ví, že jde o to, dát to nejcenější, svůj život, ví že na tom jednom životě nezáleží, i když je jeho, věří tomu, co dělá

"Putovali spolu dva zenoví mniši Tansan a Ekido a dospěli k brodu. Na břehu stála překrásná mladá dívka v hedvábném kimonu. Očividně měla strach přejít přes řeku, protože ji vzedmuli silné deště.
Ekido se rychle podíval jinam. Naproti tomu Tansan nezaváhal a beze slova vzal dívku do náruče a přenesl ji přes řeku. Na druhém břehu ji opatrně postavil a oba mniši pokračovali mlčky v cestě. Uplynula čtvrthodina, půlhodina, celá hodina. Tu Ekido vyhrkl: “Co to do tebe vjelo, Tansane! Porušil si několik mnišských pravidel naráz. Jak sis té hezké dívky vůbec mohl všímat, natož se jí dotknout a přenést jí přes řeku?” Tansan klidně opáčil: “Já jsem jí nechal u řeky, ty jí ještě neseš.”

“Setkal jsem se v Himálajích se svatým mužem, který dokáže vidět do budoucnosti a cvičí své žáky, aby to uměli také,” vypravoval s velkým zaujetím jeden mladý muž.
“To umí každý,” řekl zenový mnich znuděně, “moje cesta je daleko těžší.”
“A jaká je?” dotazoval se zvědavě mladý muž.
Mistr řekl: “Přivádím lidi k tomu, aby viděli přítomnost.”

Zatím co si Tózan umýval misku, viděl jak se dvě vrány perou o žábu. Mnich, který byl u toho, se zeptal:
“Mistře, proč se takové věci dějí?
“Pro Tebe”, odvětil Tózan.

krokodýl sežere antilopu, co pije u vody, jaguár sežere krokodýla, ve vodě, pořád vám to říkám a vy neslyšíte, "není dobro,není zlo"

Mnich se zeptal Ummona: “Co by měl činit zbožný člověk?”
Ummon odpověděl: “To vůbec nevím”.
Mnich se zarazil: “Jak to, že to nevíte?”
Ummon řekl: “Mně docela vyhovuje nevědět to!”

Podstatou zenu je totiž pochopení absurdity okolní reality. To nejde rozumem – jedinou možností je zapojit přímý prožitek, založený na vtipu. Zen je, když vás něco "trkne" ve stylu: "No jasně! Všechno je to přece úplně jinak, než se mi až doteď zdálo!" Jak se tenhle osvěžující přístup k realitě naučit? Zenoví buddhisté k tomu účelu vypracovali systém kóanů – nelogických hádanek, bizarních příběhů a nesmyslých intelektuálních hříček, jejichž jediným smyslem je vyvolat v žákovi prožitek nelogičnosti, iracionality a nesmyslu. Když se pak třeba na českou politickou scénu podíváte zenovýma očima, můžete se jen moudře pousmát. A to je velmi léčivé! jj Dalajlamovy narozeniny: "Wow! Nic! Přesně to jsem si celý život přál!"

neserte mě , vy svině

Dalajlama meditoval v místnosti, když tu někdo zaklepal na dveře. "Kdo je?", zeptal se dalajlama. "Já," ozvalo se za dveřmi. "Já?!", zeptal se dalajlama udiveně.

dal mi tu největší hádanku v životě, vím že to udělal schválně, prý jestli ji rozluštím

ta svině je strašně moc tvrdá

dostáváme se k bolesti, tady už vím i já, bolest vás posune dál

Kolik učitelů zenu je potřeba k výměně žárovky? Na to existují tři možné odpovědi: 1. Žádný. Universum samo otočí žárovkou a zenový učitel mu nestojí v cestě. 2. Dva. Jeden, aby vyměnil žárovku a jeden, aby ji nevyměnil. 3. "Jeden, aby ji vyměnil a jeden, aby ji nevyměnil" je nepravý zen. Podle pravého zenu odpověď zní: "Potřeba jsou čtyři, ale jen jeden, aby vyměnil žárovku."

Mladý Američan se vydal hledat moudrost zenu do japonského kláštera, v němž strávil několik měsíců. Stále se mistra ptal: "Co je to zen?" Ale nedostalo se mu odpovědi. Aby ukázal, jak to se svým hledáním myslí vážně, a aby demonstroval svou oddanost, začal ráno, v poledne a večer čistit společné záchody. Ale zenový mistr nedával ani v nejmenším najevo, že by to na něj udělalo dojem. Mladý muž se proto cítil uražen. Po několika dnech si ujasnil, že kdyby si byl přál čistit záchody, mohl to dělat i doma v Americe. Rozhodl se proto, že z kláštera odejde. Zpravil zenového mistra o svém rozhodnutí. Mistr poznamenal: "Zen je tohle."

Mladý zenový mnich se svého mistra chytrácky vyptával: "Mistře, není to tak, že pokud chce člověk najít cíl, k němuž směřuje, musí nejdřív bloudit?" Mistr odvětil: "Od doby, co žádný cíl nemám, nebloudím"

Mladý novic, který právě byl přijat do kláštera, řekl zenovému mistru: "Jsem v klášteře. Ukážete mi prosím cestu k osvícení?" Mistr se zeptal: "Snídal jsi už?" Novic odpověděl: "Ano, už jsem se nasnídal." Mistr řekl: "Tak běž a umyj si jídelní misky."

"Člověk může všechno, jen sám před sebou neunikne" tohoto vola mám rád

fotr vypsal všechny výroky od všech lulinů z celého světa, trvalo mu to roky, když ten výrok pochopil, přeškrtl ho křížkem, těch sešítů a4 byly desítky

všechny luliny, od Kafky až po Nietzche

fotr byl moc chytrý muž

sice ho nenávidím, ale toto mu upřít nemohu

ublížilimu, když byl malý kluk, nic neudělal zlého a vrazili ho do dětského domova, tam ten příběh začíná

už zemřel, před čtyřmi roky, nebyl jsem mu na pohřbu, půjdu tam, donesu mu květiny, tomu nejchytřejšímu člověku, co jsem v životě poznal

byl to vyjímečný muž, byl dělník, rozvážel uhlí, ale nepil, četl, pořád četl

až všechno přečetl, už nečetl, byl zazen

Mladý zenový mnich se svého mistra chytrácky vyptával: "Mistře, není to tak, že pokud chce člověk najít cíl, k němuž směřuje, musí nejdřív bloudit?" Mistr odvětil: "Od doby, co žádný cíl nemám, nebloudím"

"Při procházce s jedním ze svých žáků ukázal zenový mistr na lišku, která štvala králíka. “Stará bajka praví, že králík lišce uteče,” řekl mistr.
“Ne,” odpověděl žák s určitostí, “liška je rychlejší než králík.”
“Přesto králík unikne,” trval na svém mistr.
“Proč jste si tím tak jist?” ptal se žák.
“Protože lišce jde o oběd, králíkovi však o život,” odpověděl mistr."

ale komu?