Velká písmena
Velká písmena (majuskule, verzálky) se považují historicky za základní
variantu, ale v běžném textu se používají podle pravopisu pro
ozvláštnění, zejména v celých nadpisech, jedno písmeno na začátku vět
a na začátku názvů a jmen:
A, Á, B, C, Č, D, Ď, E, É, Ě, F, G, H, Ch, I, Í, J, K, L, M, N, Ň, O, Ó, P, Q, R, Ř, S, Š, T, Ť, U, Ú, Ů, V, W, X, Y, Ý, Z, Ž.
Dala jsem tam Ratibořice protože není určeno že správce musí dávat navazující slovo. Ale klidně dám jiné.
Aha... zvláštní výhody správců...tak to dejte do popisku, aby to všichni věděli 🙂
Ono se totiž může stát že to slovo následné se nedá vymyslet. Takže ..a ty Ratibořice jsem dala schválně čekaje na reakci. Ale neštěkej se se mnou neznám Tě a hádání mě nebaví. Mnohokrát jsem něco přehlídla a dostala jsem za to vynadáno tak překousávám rozdělené ou ale ch to opravdu né. Nakonec tady nemůže sedět žádný správce celý den a opravovat chyby. Jsme do lidi co když vidíme blbost tak ji tzv. obejdeme. Ale někdy si člověk nevšimne.
1