Mluvil jsi na místě se spoustou lidí, svědky masakru, vojáky i „obyčejnými“ lidmi. Jak bys charakterizoval atmosféru, která zavládla v Izraeli, když opadl prvotní šok z nejděsivějšího teroru, který země zažila? Je to spíš smutek, vztek, nebo touha po odplatě?
Je to od všeho kousek. Pochopitelně jiné naladění je v Izraeli a jiné v palestinském Ramalláhu, kam jsem se také vydal. Mezi lidmi v Izraeli jsou převažujícími pocity šok, smutek, zloba i zmiňovaná touha po odplatě. Řada Izraelců, s nimiž jsem mluvil, si v zásadě kladla dvě otázky: jak to, že naše vláda, tajné služby a armáda o plánu teroristů z Hamásu nevěděly a nepředešly mu, a jak to, že armáda dorazila na místa běsnění tak pozdě. Od očitých svědků vím, že se hodiny a hodiny museli zemědělci v kibucech bránit proti přesile sami
..a přitom Izraelce varoval Egypt, co se chystá...ale neuposlechli a teď trpí obyčejní lidé.




