Britský premiér Rishi Sunak v pondělí odvolal ministryni vnitra Suellu Bravermanovou. Hlavním důvodem je její kritický článek na adresu londýnské policie z minulého týdne, podle kterého sbor nedostatečně zasahoval vůči propalestinským demonstrantům. Agendu Bravermanové převezme současný šéf diplomacie James Cleverly.
Musela jsem si toho chlapa najít
Napětí roste
„Kamkoli jdete, vidíte v ulicích napětí, řekl humanitární pracovník Norské rady pro uprchlíky Júsuf Hamaš pracující ve městě Chán Júnis na jihu Pásma Gazy. Podle něj jsou lidé na hranici svých sil.
Každý den ráno před úsvitem posílají rodiny své nejodvážnější a nejrazantnější členy k jedné z mála fungujících pekáren. Někteří si berou hole a nože, aby se mohli bránit, pokud by byli napadeni, neboť ve frontách na vodu a chleba propukají potyčky.
„Posílám své syny do pekáren, aby se po osmi hodinách vrátili s
modřinami a někdy bez chleba,“ uvedl 59letý Itaf Džamála, který utekl z
Gazy do Dajr al-Balahu na jihu, kde spí s patnácti příbuznými v
přeplněných sálech v nemocnici. 
Podivná koalice neonacistů, často extrémních levičáků, uvědomělých novinářů, pokrokových studentů a jejich pomatených profesorů, ekologických a LGBTQ aktivistů nepromeškala snad ani den, aby naprosto nestydatě začala útočníka – Palestince vydávat za oběť, a oběť, tentokrát a v tomto případě jednoznačně oběť, tedy Izrael, vydávat za útočníka. U skupin, které jsem právě vyjmenoval, by to nemělo překvapit, ale to, co mě naprosto znechutilo, byla obdobná reakce od lidí a institucí, které člověk, byť s řadou výhrad, mohl vnímat jako ty, kteří stále ještě reprezentují civilizaci. Veřejnoprávní a liberální média, Evropská komise, řada politiků demokratických zemí … Ten seznam by byl dlouhý.
Možná, než budu pokračovat, měl bych vyjasnit, proč mluvím o palestinském teroru, nikoliv o Hamásu. Potom, co jsem měl možnost zhlédnout videa pořízená útočníky a seznámit se podrobně s jejich plánováním i strukturou, nebudu mluvit o teroru Hamásu, nebo snad jeho politického křídla, jak se ještě i dnes mohou z některých evropských médiích lidé dozvědět. A to nechám stranou britskou BBC, která je nám stále v debatě o veřejnoprávních médiích prezentována jako nedostižný vzor, a z jejíhož zpravodajství by dnes měl radost tak maximálně Joseph Goebbels, nacistický ministr propagandy.
