a stane-li se cokoli, co jeho snahu po uživení se omezí nebo znemožní, stane se neužitečným?
Ano, je to možné.
Pak záleží na tom, co se vlastně stane a kdy : pokud byl užitečný a pak
se stl třeba nezaměstnaným, ale se snahou práci najít a zase se stát
užitečný, jistě na to lze pohlížet výrazně jinak (třeba jako Bismarck)
než na toho, kdo nikdy užitečný nebyl a nechce být a mohl být - ten má
právo jen zemřít, klidně hlady.
Pak jsou samozřejmě stavy i takové, že někdo nemůže být užitečný od
narození - tady bych ale rád napsal jedno, než budu pokračovat - já napsal
"Užitečnost dotyčného, tedy poptávka po jeho výtonlu, službách,
přítomnosti."
To znamená, že někdo může být užitečný jiným i jen tím, že existuje.
To platí primárně v rodině, skupině, nějaké společnosti. Pak uvedení
jistě zajistí (pokud je jim užitečná jeho "přítomná existence" i jen z
emočních důvodů), aby dotyčný žil dál. Teprve pokud by toho fakt nebyli
schopni, lze jim nějakým zpsobem vypomoci, ale vždy ta pomoc musí být
determinována možostmi těch, co pomáhají - tedy je nutné zapomenout na
teorie, že každý člověk má právo na něco stejného - to je v příkrém
nesouladu s uvedenou užitečností, aby se neužitečný měl stejně jako
neužitečný jen proto, že má nohy taky až na zem a vlasy mu taky rostou ven
z hlavy.
Kde jsme skončil - no prostě pomoc společnosti je možná, ale vždy jen
podle možností společnosti jako celku, vždy s významným rozlišením té
užitečnosti od té neužitečnosti ... atd atp.
