Před třiceti lety jsme se ptali, jak dohnat životní úroveň západu, a dneska
se ptáme, jak se vrátit k životní úrovni před třiceti lety. Nerozumím,
proč nám přátelé prodávají plyn a ropu dráž než nepřátelé.
Podle faktury na elektřinu mám doma urychlovač částic,
podle faktury za plyn bydlím na Aljašce, podle faktury za vodu mám koupaliště a podle platu pobírám podporu v nezaměstnanosti. Ceny mouky a strouhanky se vyšplhaly tak vysoko, že výrobci přemýšlí, že by do párků opět dávali maso.
Loni touto dobou nám nakazovali sprchovat se po každé cestě ven, dnes nám
sprchování zakazují. Před rokem jsem se měřila, zda nemám moc vysokou
teplotu těla, dnes měřím, zda nemám moc vysokou teplotu v pokoji. Loni jsem bez roušky nemohla zazvonit u sousedů a dnes se mám se sousedkou
koupat v jedné koupelně a péct kuře v jedné troubě.
Podle rady předsedkyně parlamentu jsem namísto plynu zkoušela vařit na svetrech, ale nešlo to. Co mám dělat?
Odpověď:
„Prodávej vejce přes Lipskou burzu. cena pro konečné spotřebitele 30
–
35 Kč za kus.
Pokud by cena neúměrně stoupla, zastropuj ji v zájmu svobodného
a demokratického trhu na 120 korunách za vejce. Spolu to sneseme!