BERKO, BERKO .-)))))
Protiruské názory
Solženicyn byl kritizován za ostré rozpory mezi údaji o utlačovaných,
které citoval, a archivními údaji, které se staly dostupnými během období
perestrojky. Solženicynova „vězeňská“ díla byla ostře kritizována pro
svou nevěrohodnost v té části, která pojednává o životě v táborech,
úmrtnosti vězňů a jejich počtu. Kritiku ze strany komunistické strany
podporovaly odkazy na výzkumy vědců, kteří pracovali v ruských archivech.
[3]
Solženicynův konflikt s protisovětskou emigrací a západními aktivisty
studené války je zdůrazněn v jeho memoárech „Zrno mezi dvěma
mlýny“.
Jeho studie o historii vztahů mezi židovským a ruským národem v knize
„Dvě stě let spolu“ vyvolala aktivní kritiku ze strany mnoha židovských
publicistů i nacionalistického tisku. Tak například liberál Volodymyr
Vojnovich řekl: „Solženicynova kniha „Dvě stě let spolu“ je dlouhá,
nudná a lživá“
Solženicyn byl také aktivně kritizován „pravicí“ — především
ostatními disidenty a emigranty, kteří popírali jeho křesťanské a
antiliberální názory (disidentští nacionalisté naopak viděli přehnaný
liberalismus). „Dopis vůdcům Sovětského svazu“ kritizoval AD Sacharov.
[4]
Protiukrajinské názory
V posledních letech svého života měl Solženicyn otevřeně
protiukrajinské názory a věřil, že Ukrajinci na rozdíl od Rusů nemají
právo na vytvoření samostatného státu. Solženicyn byl proti zničení SSSR
z národních důvodů a byl proti nezávislosti Ukrajiny. V roce 2008, v
posledním roce svého života, Solženicyn dokonce popřel, že by hladomor byl
genocida sovětských úřadů na ukrajinském lidu v letech 1931–1933. Jeho
tvrzení potvrzoval i jeho přítel a bývalý prezident Dmitrij Medvěděv.
[5]
