Rozcestník >> Politika >> Bez cenzury o politice a jiných aktuálních tématech...

Nebýt znárodnění, nebylo by privatizování. Krádež jako krádež.

Privatizace sama o sobě ale krádeží není.Záleží na pouze na způsobu,na právním rámci.

Ani znárodnění nemusí být ve všech případech loupežný čin.
A privatizovat šlo zlodějským způsobem i mezích právního rámce.
V každém případě, privatizace nebyl žádný konec světa, její následky nebyly tak devastující, jako pováelčné znárodnění.

Oba víme,že znárodnění v rámci komunistických zákonů bylo čirou krádeží.
Právní rámec demokratické země je o něčem jiném.

Stejně jako privatizace. Státní majetek byl majetkem všech občanů.

Nikdy nebyl. Soudruzi nám sice říkali, že vše patří pracujícímu lidu, ale běda, aby si někdo ten svůj kousek chtěl vzít, to bylo posuzováno jako rozkrádání socialistického vlastnictví. Tedy ofociálně. Reálně se kradlo, lépe řečeno rozkrádalo, naprosto všude. Lid během těch čtyřiceti let rozkradl po troškách víc, než za celou privatizaci.
Nevím jak ty, ale já jsem ze spolupodílu na socilistickém kolektivním vlastnictví nic neměl. Že mi patřila jedna patnáctimilontina třeba OKD, nebo Poldi Kladno, jsem nijak nepociťoval v peněžence.

Tak to samozřejmě ano. Nutno připomenout, že první vlna poválečného znárodňování nebyla na základě komunistických zákonů, ale tzv. Benešových dekretů v roce 1945. Tehdy byli okradeni a v podstatě vyhnáni z republiky naši největší podnikatelé, například Baťa.
Ještě dříve se znárodňovalo v podobném stylu ve dvacátých letech, tehdy byla demokraticky okradena šlechta.

Bez obav,diskutovalo se,když to bylo aktuální.