nevím jestli si z nás neděláš srandu, protože já žiji v domnění, že takové holky už nejsou...
nevím jestli si z nás neděláš srandu, protože já žiji v domnění, že takové holky už nejsou...
No vidíš. Já jich potkávám dost... Některá na to přijde dřív, některá později.-) Studentku práv, která doma vozí kolečka s betonem nebo kámošku z vesnice u Hodonína, dceru jednoho z nejbohatších lidí v ČR, která musí doma makat taky... To jsou ty životní paradoxy.-)))
Já jsem jedináček a veškerý majetek včetně rodinného domu jsem již rozdal a nevidím, že by to padlo na úrodnou půdu, další, ta starší dcera si bude muset počkat, ztratil jsem zbytek iluzí...
Bohužel se to tak někdy podaří... Já jsem s odstupem času moc vděčná svým prarodičům. A taky částečně i našim. Chceš něco? OK. Pojď na brigošku a zbytek ti doplatíme. A ty brigády nebyly zašívačky... Jednou jsme uklízeli dvě prodejny v obchoďáku po řemeslnících a byl tam termín do otevření. Normálně jsme si s kámoškou při práci sedli a rozbrečeli se, že to nestihneme. Stihli jsme to.-))) Později mně taťka řekl, že naši práci sledovali a byli připraveny posily... Taky nás potom pozval na celodenní pobyt v aguaparku v Laa, jako bonus.-)
No a jelikož jsem si užila luxusních dovolených, metalových několikadenních festů a motosrazů až až, tak mě čeká úděl puťky domácí. Z toho mám už asi dva roky strach.-))) Teď žiju pro neteřinku, která bude mít pět měsíců. Pro ni všechno...