Vážně? Mně byl byt přidělen hned 2x, a já ani můj muž jsme mezi
soudruhy nepatřili. Do ciziny jezdili pracovat i nestraníci, ale odborníci ve
svém oboru. Co se týče studia, tak také nesouhlasím, spolu se mnou
studovalo na škole mnohem více nestanických dětí, nežli těch, co měli
rodiče ve straně. Tehdy se hledělo hlavně na to, jak kdo zvládl
přijímací zkoušky a také na to, jaké měl výsledky na předešlé škole.
Za celou dobu jsem se jich nebála, neměla jsem důvod. Nedělala jsem nic
špatného, žila jsem si svůj život a pokud se mi něco nelíbilo, tak jsem
se nebála to kritizovat. Přesto jsem nepoznala, že by mě kvůli tomu někdo
šikanoval, posílal na jinou práci, vyhazoval z práce..... S tímto jsem se
setkala až později, kdy už jsme tu měli " svobodu slova a demokracii". A
dodám, že moje sestra v roce 1969 emigrovala a můj otčím byl v roce 1968
vyhozen z KSČ pro nesouhlas s příjezdem vojsk na naše území. Přesto jsem
si tu žila bez nějakého omezování a i na školu jsem byla přijata.