Rozcestník >> Politika >> Bylo za socialismu lépe?

Po roce 92 jsem odjela do zahraničí, kde jsem pracovala v rakouských a německých fabrikách. A po návratu po 12 letech ve 3 českých. Z toho byly dvě zpravovány kapitálem z Rakouska, a jednu vlastnil Egypťan s rakouským občanstvím.

Jsme kvalitní a laciní pracovníci, makáme na našich bývalých fabrikách a daně plynou pryč...ten kurz naší měny je uměle nastaven, také jsem jezdil po revoluci, hlavně do Vídně s akvarijními rybami.u nás už byly v té době akvária lepená silikonem, pěkné pěstírny, prodejny, co já jsem viděl, tak byly obchody vybaveny starými nádržemi, většinou rámovými, zastaralé vybavení, přesto jejich ryba byla 3x dražší, než ta samá naše....

to už bylo nastavením kurzu (fiskální politika naší banky), nechci se přít o tom jak to kdo vnímá. Pro mě bylo rakouské vedení mnohem vstřícnější než jejích čeští pohůnci, kteří byli vždycky (bez výjimky) mnohem vulgárnější a tvrdší, oháněli se restrikcemi a odmíatli idem platit. Protože si to mohli dovolit. Když se dělník prodral k rakušákovi a já mu protlumočila, ten mu vždycky pomohl, na rozdíl od čecha který ldii využíval. Využíval je i na dobu určitou nebo na zkušební dobu, prostě ty podmínky byly hnusné. ale ze strany naších vedoucích, kteří si honili triko.

Tedy viděla jsem pasivitu, přístup "řekněte mi co mám dělat a já to udělám", zase nějaká blbost a přitom ta samá věci u sousedů v Rakousku byla chápána úplně jinak. Ukažte co s tím uděláme, takhle si to rozdělíme, tady se navzájem zkontrolujeme, pomůžeme si.

TA kvalita pracovníků u nás zdaleka nedosahovala úrovně, ay se jim mohla dát samostatnost.

já jsem rád, že už nemusím před žádným nafoukaným manažérem, nebo poskoky majitele hrbit hřbet...

Za pár let můžou i takováto svědectví být tuzemská ""Svědectví Češky z místa někdejšího blahobytu: Nejsou léky, elektřina spálí celou výplatu""

jsem moravačka, původně Slovenka. Za Češku jsme se nikdy nepovažovala i když mám občanství české, jiné není možné. Ale cítím se být z Moravy nikoliv z Čech

Tohle bylo ale vytržené z jednoho článku o dnešním životě v Libanonu...
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nevim-jak-tady-lide-bez-pomoci-ze-sveta-mohou-prezit-rika-ceska-z-libanonu-169580#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_req_id=c7BWvM2rh7O-202107140634&dop_id=169580&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Libanon je jiná kulturní sféra, pokud se nemýlím zmítaná občanskými vlálkami:
V 16. století se Libanon stal součástí Osmanské říše a zůstal pod její nadvládou po dobu 400 let, až do konce první světové války, kdy se stal francouzským mandátním územím. Pod francouzskou správou bylo značně rozšířeno území tehdejšího převážně křesťanského Horského Libanonu a bylo vyčleněno jako Velký Libanon, čímž se utvořily hranice dnešní Libanonské republiky. Po vyhlášení nezávislosti v roce 1943 se stal Libanon parlamentní republikou s nábožensky konfesním systémem, založené na vyváženosti náboženských skupin v politickém systému. Libanon byl prvotně politicky stabilní a ekonomicky rozvinutou zemí, díky čemuž si vysloužil přezdívku „Švýcarsko Středomoří“. Nicméně po příchodu palestinských běženců do země a následnému vyostření vztahů mezi náboženskými komunitami se země v roce 1975 propadla do občanské války, která trvala až do roku 1990. Rozsáhlé části země byly okupovány Izraelem (1985 až 2000) a Sýrií (1975 až 2005).

Hezky jsi to ošlehla

Moje chyba, měla jsem dát odkaz. omlouvám se. Osobně nemá žádné informace. Jen vyčteno.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Libanon

To máš jedno, to nejdůležitější jsi sem dala k nahlédnutí, nebral bych to jako chybu, proč

taky jsem ráda, uhnala jsem si vysoký tlak ze stresu :-)) teď vodím turisty a pečuji o početná vnoučata.

Dříve když Čecháček slyšel slovo " milion " tak to byl balík peněz . Dnes je to jak houska na krámě .

líbí se mi ta tvá závěrečná věta ""Vzpamatovali jsme se a přizpůsobili podmínkám na trhu.""

A musíme přestat svádět své vlastní neúspěchy na někoho jiného-teď zrovna na Brusel.

Od té doby co jsem bez družky tak slavím jen samé úspěchy - a tak by to i bylo po vystoupení z EU a z NATO !
Nemá cenu to prodlužovat.

Tak to já se obávám, že bych bez manželky shnil barák, zahrada, opravy, žádný problém, ale vařit neumim, nevim jestli bych si dokázal něco vyprat, v pelechu bych neustlaném chrápal asi furt už jednom to, že si máš hodiny s kym povídat....

Vše má své výhody a nevýhody .

Tak někdo vystřídá za život partnerů povícero, tak mu to ani nepřijde, když se zas jednoho zbaví

Každé nové soužití obsahuje další a další kompromisy . Tak to už ne! Vyřešeno .

Ona by se nejaka nasla, co by te pripavila o penize...

Já vím.((((

milko je asi nějaký horník, ti choději do penze také v šedesáti, jinak by musel ještě 3 roky makat

Tady v ulici také jeden vdovec už za 15 let vystřídal snad 3, ale všechny dobrovolně prchly kdy by furt poslouchal ty jeho nářky, co ho kde bolí a staral se mu o gábl....

Kdo se nenaučí soužití s druhými lidmi dokud je v plné síle, až je z něj chudák to nikdy nedoběhne. Později sklízíme a žijeme z toho co jsme zaseli.

Kdyz oni cizkove mysli, ze staci usmev a sem tam nejaky kompliment a baba bude kolem nich skakat jako to delala maminka...jenze dnesni zeny uz pricichly k zapadnimu stylu manzelstvi, kde muzicek prinasi penizky a je rad, ze ma nejakou babu, co se mu stara o deti a o stravu.jinak ho pouze oblazuje svou pritmnosti..

Každý měl něco dávat, nejen brát. Aby to bylo vyvážené. Nemyslím tím peníze.

Hezka teorie, ale malo rozsirena..

Pokud se stane praxí, vztah funguje v lásce.

Podle mne se jedna o partnerstvi a ne bezpodminecne o lasku..laska je prave to "v dobrych casech i ve zlych", ze dotycny/a vytrva i presto.

možná je takové partnerství bezpodmínečnou láskou.

Laska ma ruzne formy..ale musi tam byt obetavost a i sebezapreni..jinak je to pouze dohoda jeji dodrzovani...

Nevím, ale když se daji dohromady, řekněme dva 65 letí, tak v tom té lásky moc nebude, spíš žijí spolu, aby nežil každý sám.....znám lidi,kteří jsou tady z města a žijí vedle sebe odjakživa, až ztráta celoživotního partnera je dala do jednoho bytu....

to je pěkné, možná se dobře znají a důvěřují si. Myslím že důvěra je základ, z ní pak vyrůstá to ostatní. A pokud jeden z nich onemocní, ten druhý se o něj nezištně dokáže starat či minimálně zajímat (věnuje mu pozornost) I ta pozornost kolikrát stačí.

Ano, jsou to lidé kteří se zkrátka znaji od dětství, společné tancovačky, práce, je pak jasné, že víš do čeho jdeš......když se najdou dva na inzerát, tak je to na každém, co o sobě prozradí a co zatají...

Milovat můžu toho, kdo je mi věrný a nezklame. Takže pokud nehynoucí lásku, tak pouze lásku ke straně...

Aježiš, Spráťa, ta nám to teď vysvětlí

Vy mladí jste moc chytří... Jdu roztáčet kola kapitalismu.-)

Neopetovana laska je ta nejvetsi..

Ponekud nudne?

naopak, maji si o čem povídat, všichni je znají, oni také všechny znají....

Kde je tajemnost, poznavani neznameho? kde je dobrodruzstvi?

Znám dva místní páry, kteří se rozvedli před desítkami let, ale stále žili kvůli majetku spolu v jednom domě a nyní v 66 létech tvrdí, že nikdy si tak dobře nerozuměli, jako teď---

asi u nehraje telesna laska zadnou roli..jsou proste kamaradi..

Tak já nikomu do ložnice nekoukám, ale ta tělesná láska tam bude taky, proč by ne....jenže už to nebude, jako když se najdou dva ve dvaceti, to pak případný sok v lásce je nemilosrdně napaden....

To akorát mladí si myslí, že staří nemaji právo se políbit, nebo pošmajchlovat­....vnučka by řekla,no babi, fuj ale oni fuj nejsou ani ve 14 ti.....

Bez dávání není možné očekávat,že něco dostanu.

Bohužel je hodně lidí, kteří toto nechápou. Myslím že je to známkou nezralosti. Teprve dospělý člověk chápe (zcela přirozeně) že dávat je jako dýchat. Je to přirozená věc, normální a vůbec o nic člověk dáváním nepřijde. Ale jaksi někdo se zasekne.... do očekávání a nároků.

Souhlas.Mám i zkušenost,co dokáže jenom obyčejný úsměv a pozdrav.

Tak to já jsem se ani ke stáru nezlepšil, kdyby bylo po mém, nedám nikomu nic a ani od nikoho nic nechci....

říkám že o peníze nejde. Dáváš něco jiného... třeba pozornost své ženě, svůj čas. A pokud ne, tedy pak klobouk dolů že vám to klape.

Myslíš, že stojí klapání jen na dárcích a pozornostech?

ne, mluvím o tom že si dáváte jeden druhého. Svoji pozornost a čas (jeden druhému). Není řeč o dárcích a pozornostech ve smyslu věcí. Mám na mysli pozornost ve smyslu zájmu o druhého.

Z vysvětlování někdy mívám pocit marnosti.Čím víc slov nakladu,tím je to zakletější.

už jsem starší, mám mnohem víc trpělivosti a mám také čas něco říct i opakovaně.

Není konec, počkej za pár desítek let jak to bude s úspěchy.