Není, je to hloupé a ubohé. Ale to ty stejně nepochopíš.
Není, je to hloupé a ubohé. Ale to ty stejně nepochopíš.
podívej, kdo opravdu nedržel hubu, měl potíže, tak mě tady nebalamuťte, zažil jsem to už na základce, kdy na mě jen spolužáci něco svedli, to byl tartas...
Tys větší zoufalec než já, čoveče. Že ty chlastáš a už minule jsem se trefil?
Prosím tě, nech toho. Víš o tom kulové. Já jsem jistý čas pracovala ve velkém podniku na osobním oddělení. A se svými názory jsem se nikterak neskrývala. Říkala jsem je i na kádrovém oddělení, kde jsme si svoje názory a argumenty při vzájemné diskusi vyříkávali. A představ si, že v klidu a naprosté pohodě. I tam jsem kritizovala to, co se mi nelíbí, takže hubu jsem rozhodně nedržela. Nechtěla jsem změnu režimu, jen jsem se vyjadřovala k tomu, co se mi nelíbilo. A NIKDY jsem kvůli tomu neměla žádné problémy a nikdy mě kvůli tomu nikdo nevyhazoval z práce nebo nepřeřazoval na jinou práci. S tím jsem se setkala až po roce 89, kdy moje kritika začala být nežádoucí, protože jsem kritizovala poměry na pracovišti a vymezovala se proti nefér způsobům, které tam panovaly.