toho pejska je mi líto... ale... život je již takový... jednou něco
přinese.. jinde veme... důležité je, aby neměl bolesti a netrpěl...!!! To
co napsala včera fčelka bylo moc fajn, pro odlehčení diskuze... taky mne to
dobře pobavilo... 
toho pejska je mi líto... ale... život je již takový... jednou něco
přinese.. jinde veme... důležité je, aby neměl bolesti a netrpěl...!!! To
co napsala včera fčelka bylo moc fajn, pro odlehčení diskuze... taky mne to
dobře pobavilo... 
Trpět nebude, jsme domluvení na eutanazii, až přijde ta správná doba.
zrovna včera jsem četl článek, pojednání o tem, jak spousta majitelů
psů, nedokáže být u toho, když veterinář jejich psa uspí... což je
bohužel škoda, protože pro ty pejsky je to hodně stresující chvíle, kdy
zrovna v takové chvíli hledají svého pána...!!! Kura... není to lehká
chvíle ani pro ty pány těch psů...!!! Tohle měla příroda zařídit nějak
jinak...!!! 
Tak tohle nechápu. Vždy jsem byla u pejsků, které jsem musela nechat uspat, až do konce jejich života. A to právě proto, že jsem ty pejsky milovala. Vyrovnat se se ztrátou člena rodiny je vždy obtížné.
Když jsem byl mladší, tak jsem odchod svých pejsků tak neprožíval jako nyní, proto už bych nikdy nechtěl psa, nebo kočku.....Naposledy jsme museli odnést našeho kocourka....věděl jsem, že už se nevrátí, tak jsem s nim hodinu chodil po jeho známých místech na zahradě, kolem stromů na které lezl a o které si brousil drápky....už bych nechtěl zažít, jak mu po první injekci klesla hlavička do mé dlaně, po druhé se zastavilo srdíčko a jak se chtěl nedechnou a už nemohl......když se doktor zeptal jestli ho tam necháme, tak jsem nechápavě zakroutil hlavou a povídám, že má své místo pod mnohaletým cypřišem na své zahradě a slzy mi tekly jako hrachy......
Ani já je nenechávám na veterině, beru si je domů, kde je pohřbím. A tím, že tu mám staré a nemocné pejsky, tak těch hrobů postupem času přibývá.