Omlouvám se, že nenavazuji na zdejší oblíbenou konverzaci, ale třeba si
názor tohoto našeho bývalého špičkového sportovce někdo dočte až do
konce.... 
Legendární hokejista Jiří Holík oslavil v těchto dnech své 77.
narozeniny. Jak vidí a vnímá svět, ve kterém nyní žije? Sám říká, že
za komunismu nebylo lépe, ale nezávidí dnešním mladým lidem, budoucnost
dobře nevidí, radost ze života ovšem cítí i dnes. Co ho nejvíc štve?
Vše, co k nám přichází z Ameriky. Genderové tahanice, debaty o rasismu,
xenofobii, šovinismu atd. I o tom hovořil Holík s
ParlamentnímiListy.cz.
„Kolik
blb*ů je v tomhle národě.“ Jiří Holík otevřeně. Očkování,
opozice, minulý režim....
Pane Holíku, vy jste vlastně prožil celkem 3 režimy. Co takhle krátké
bilancování vašeho života. Jste nyní šťastný?
Víte, já jsem rád na světě, zejména když moji vrstevníci už v mnoha
případech odešli a já jsem stále relativně zdravý. Ale šťastný, to je
trochu něco jiného. To byly vždycky asi jenom ty desítky vteřin nebo minut
té euforie a toho enormního štěstí, když jsme vyhrávali všechny ty
tituly a medaile, ale to samozřejmě pomine. To velké štěstí považuji
spíše za vzácnou a krátkodobou záležitost.
Takže souhlasíte s tím, že trvale šťastný může být leda idiot – jak se kdysi nechal slyšet doktor Miroslav Plzák? Smích… ano, ano, to je myslím úplně přesné, k tomu není co dodat.
Dětství jste prožil především v 50. letech. Jaké bylo?
Nádherné! Já na své dětství nedám dopustit. Pokud vezmeme tu materiální
stránku, tak to bylo až tristní, my jsme neměli oproti dnešním dětem
téměř nic, ale oproti nim jsme zase trávili celé dny venku a domů nás
dokázala kromě přísné rodičovské metly zahnat jedině noc.
Váš největší úspěch? Já jsem kluk z malého města, který se dostal do národního mužstva a viděl svět. To bych viděl jako ten svůj největší úspěch. Sportovní i životní. A řeknu vám, že možná nejvýš ze všeho pro mě stojí, když jsem jako malý s tím svým městečkem vyhrál dorostenecký přebor republiky. S městečkem, kde tehdy nebyla jediná umělá ledová plocha. Toho si cením minimálně stejně jako všech těch reprezentačních titulů.
Jak se vám žije v tom dnešním světě plném nových technologií, ve
světě, který je hodně odlišný od toho před 50 nebo 60 lety?
Zjišťuji, že jsem opravdu zoufale konzervativní a co se týká technologií,
tak se považuji za téměř negramotného. Ale co mě strašně rozčiluje, to
jsou všechny ty dnešní nesmysly, které slýchám o genderovém bezpráví, o
rasismu, xenofobii, šovinismu, které končí bořením pomníků a ani tam
zdaleka ne. A to vše k nám postupně přichází z Ameriky, ta exportuje do
světa všechny tyhle pitomosti.
Opravdu to vidíte takto jednoznačně?
Vidím to tak, ale to není jen slepá rána od boku, kterou vypálil nějaký
neználek. Na člověka, který prožil většinu života v komunismu, jsem se
totiž do Ameriky měl možnost podívat s hokejem mnohokrát, prakticky každý
rok, ostatně mám nebo měl jsem tam navíc i příbuzenstvo – dceru, zeťě,
synovce atd. Brácha (vynikající československý hokejista Jaroslav Holík)
tam často létal a pobýval tam ještě, když mohl, u syna (Robert Bobby
Holík – československý reprezentant, který později přijal americký
pas).
Amerika, to je tedy země, kde bych já osobně žít rozhodně nechtěl. V současné době je dle mého soudu na nejlepší cestě k další občanské válce. A to si vzpomínám, že jsem jako kluk Ameriku obdivoval, když jsem tam v 18 letech poprvé letěl. Ale není to nic pro mě.
Pane Holíku, stýská se vám po komunismu?
Ale ne! Tak to zase ne. Já mám kamaráda, se kterým se často dohadujeme,
protože on říká přesně to, co papouškují někteří další lidé –
že za komunismu bylo líp. A přitom je to člověk, kterému se nevede zle, po
revoluci byl členem ODS, dlouho podnikal, prostě využíval všechny ty věci,
které tahle doba nabízí.
Já si nemyslím, že bylo za komunismu lépe. Ale také na druhé straně neříkám, že bylo tak zle! Vždyť za toho minulého režimu se spousta věcí vybudovala, lidi žili svoje životy, pracovali, byli šťastní, milovali se, měli nové potomky, vychovávali je. To není žádná nostalgie nebo jen nějaký vzpomínkový optimismus.
Já tím jen říkám to, že nelze šmahem všechno, co tu 40 let nějak fungovalo, zavrhnout, i když tím zároveň nepopírám, že se zde dělo množství křivd a že se i vraždilo ve jménu té propagandy a jejích přívrženců. To je všechno pravda. Komunismus proto v žádném případě ideální nebyl, to si nemusíme namlouvat. Ale nebyla to zase rozhodně doba takového bohapustého zmaru, jak se to teď často a s oblibou prezentuje.
Když se dnes řekne komunista, je to v podstatě na stejné úrovni, jako když řeknete fašista. A to prostě není pravda, s tím já souhlasit nemůžu. A věřte mi, snažím se to vidět zcela racionálně, pragmaticky a co nejobjektivněji to jenom jde. Tu dobu jsem přece zažil. Jsem sice starý, ale nejsem senilní.
Pane Holíku, pojďme alespoň krátce k už rok a půl aktuálnímu tématu
covidu, který vás zastihl už v poměrně pokročilém věku. Patříte do
oné ohrožené skupiny seniorů, jste tedy očkován, předpokládám…
Předpokládáte správně, jsem očkován, manželka také. A musím říct,
že ta omezení s tím vším spojená beru zkrátka jako nutnost. Jednou tady
ta věc je a my se zkrátka musíme podle toho naučit žít a být pokud možno
disciplinovaní a zodpovědní.
Během příštího týdne by měl do schránek českých domácností
dorazit dopis od zdravotních pojišťoven. Budou v něm žádat Čechy, aby se
vypravili pro vakcínu. Dopisy budou posílány všem bez rozlišení, zda už
lidé v domácnosti očkováni byli, či ne. Pro ty již naočkované bude dopis
obsahovat pasáž s poděkováním za zodpovědné rozhodnutí. Jak se díváte
na tuto snahu dokončit úspěšně vakcinaci?
Upřímně řečeno, já se jen nestačím divit, kolik je v tomhle národě
blbců! To by člověk nevěřil. Já osobně absolutně nerozumím všem těm
chronickým odmítačům vakcinace. Ty důvody, jako moje svoboda a moje
práva…, to v tomto případě neberu. Já bych to dal zkrátka lidem za
povinnost. Když se člověk neočkuje a nechce se nechat očkovat, je to jeho
věc, ale jenom do té doby, než tím začne ohrožovat ostatní. A to je tento
případ, protože jde přece o infekční onemocnění! Já to vnímám takto,
taky jsem z generace, kterou očkování zachránilo před záškrtem,
neštovicemi, černým kašlem atd. Tady bych žádnou demokracii
nepřipouštěl.
Blíží se parlamentní volby v Česku. Půjdete volit, pane Holíku?
Jistě, stejně jako při všech předešlých volbách.
A zcela indiskrétní otázka závěrem – koho budete volit – už to
víte?
Já to trošku obrátím a řeknu vám, koho rozhodně volit nebudu. Ty dvě
poslepované koalice, které se daly dohromady jenom proto, aby konečně uhnaly
Babiše. Víte, jak to na mě působí? Jako když se na ledě pere jeden se
dvěma nebo třemi zbabělci, kteří jdou na něj společně, protože moc
dobře ví, že každý sám by neměl šanci a nikdy by ho nepřepral! 
3
