Rozcestník >> Politika >> Bylo za socialismu lépe?

Abychom si rozuměli, mně se to, co se dnes děje, vůbec nelíbí. Můj nejstarší syn měl dysgrafii, ze všech předmětů měl samé jedničky, jen z č.j. dostával pravidelně 3. Žádného asistenta nepotřeboval, nejdříve se vyučil, pak si udělal stavební průmyslovku a pokračoval na vysoké. Dnes dělá stavbyvedoucího a je toho už hodně, co za ním stojí. Je mu už 47 let, a vím, že díky svému postižení měl tu cestu daleko složitější, nežli ti, co touto poruchou netrpí.

A tak je to i u všech ostatních postiženích. Jejich cesta je vždy složitější, nežli u nás tzv. normálních. A o tom to celé je.

jen by mě zajímalo, jaké je procento z těch tzv. postižených, kteří se k něčemu dopracovali, jako tvůj syn......můj odhad je, že to asi bude jen nějaká velice malá část promile

To nevím, ale vše začíná a končí na tom, jaké si kdo vytyčí cíle. A to jak u zdravých jedinců, tak i u těch, kteří mají nějaký problém.

aha.....to jsem nevěděli, že postižení mají vůbec nějaké myšlenky na vytyčení si cílů....holt člověk není nikdy dost chytrý

nevěděla....opr.

Ono vždy záleží na tom, jaké to postižení je. A ano, mohu tě ujistit, že i postižení si určují své cíle. A jestli jsi o tom doposud neslyšela, tak to asi bude tím, že jsi se o tuto tématiku nikdy nezajímala.

ne, nezajímala a tak to také zůstane...mám svých normálních starostí dost

Dys -poruchy není žádné ,,postižení. Něco si o tom načti. A tyhle děti , se normálně učí, vyučí a vystudují.

Tak zrovna tihle ,,dys ,, žádné asistenty nepotřebují. A chodí a vždy chodili na normální základky.