Ale kdepak, paměť mám dobrou. Ty jsi tu psala o tom, že přece tvůj otec nebude dělat ve fabrice, že je to pro něj podřadná práce. Napsala jsi to sice jinými slovy, ale se stejným významem. No vidíš, já šla dělat do fabriky, protože jsem tam jako dělnice měla větší výplatu, než jako úřednice. A to jsme netrpěli chudobou. Navíc, v té době nebyl problém si najít na pár hodin i druhou práci. Já si ji v době, když jsem zůstala s dětmi sama, také našla. Dělala jsem pod jeřábem jako vazačka a nakládala a vykládala vagony. Většinou tak 2x až 4x do měsíce o sobotách nebo nedělích. Bylo to dobře placené a já v té době měla tolik peněz, že jsem je i půjčovala kamarádkám, když to potřebovaly. Takže v tom případě to o jisté lenosti i je. Mně práce nikdy nevadila a vždy jsem to byla já, která si rozhodovala o tom, jakou budu dělat.





