Přátelé, komunismus u nás nikdy nebyl u nás byl socialismus. Procento komunistů v naší republice bylo kolem deset procent, není-li míň procent. A to někteří proti své vůli,aby si udrželi pracovní místo. Takže tam byli, jako by tam nebyly. Ono to tak bylo i v druhé světové válce, ne všichni stříleli na nepřítele, jak nám to jeden voják říkal...kdyby jsme nestříleli do vzduchu, možná by i Němci vyhráli.
A nedivte se našim rodičům, kteří nechtěli nic mít se západem. Ten je sklamal. Jejích dětí, synové museli v osmnácti do války, stáli na nádražích a plakali, byli to ještě děti, nejen oni, ale i jejích matky. Uvědomujete si co prožili vaší rodiče, prarodiče? Nejen to, kolik jich zahynulo v koncentračních táborech, samozřejmě ve válce. Byli zrazení a napadení západem. Po válce už to nikdy nechtěli prožít a taky nechtěli, aby to prožili jejích dětí. Fašismus jím vzal už hodně, nejen rodiny, ale i ekonomiku, čas....a proto se uzavřeli, přidali se k východu.
Lidé se nepoučili, dnes jsme na tom stejně, jen jsme se k tomu dopracovali bez války. Jsme v područí Evropské unie, zase nejsme svobodný stát. Nařizují nám co můžeme a nemůžeme,co naše děti můžou a nemůžou.... Lidé se bojí komunismu a přitom jsou otroci kapitalismu a to ještě netuší co je čeká.
Rusko oddělili od světa sankcemi a přitom si neuvědomili, že mu učinili službu. Rusko se osamostatnilo, je soběstačné, není závislé na nikom. A co my? Kolik toho má Česká Republika, aby mohla přežít? Kolik máme zemědělství, svých výrobků, zásob....? Proč se vzorujeme na západě, když západ nás nikdy neměl rád.
2
2
vě to byl můj otec, který dovršil
osmnáct let a stal na tom nádraží....pokud by odmítl, Němci by celou
rodinu poslali do koncentračního tábora. Můj děda, otec dětí, v době kdy
válka už končila, byl povolán jako voják do Německé armády, protože
Němeci uz neměli lidí.
1