k počtení pro Josefa
První stálá osídlení v regionu založili donští kozáci.[2] Historie
oblasti sahá do 17. století, kdy byla objevena rozsáhlá solná ložiska.
Solné doly jsou dodnes v provozu a tamní sůl se vyváží i do Česka.
Rozsáhlá uhelná ložiska byla objevena v 18. století, což zapříčinilo
výrazný rozvoj průmyslu až do první poloviny 20. století, kdy tomuto
území připadla velká role v rámci industrializace Sovětského svazu
nařízené Josifem Vissarionovičem Stalinem. V rámci územních reforem
připojila sovětská vláda Doněckou pánev k Ukrajinské SSR, do té doby byl
Donbas součástí Donské Gubernie.[3]
Místní horníci se zapsali do historie v roce 1941, kdy byla zformována
383. hornická střelecká divize složená výhradně z místních horníků.
Tato divize nejprve v roce 1941 neúspěšně bránila Doněck před nacisty,
poté ho v roce 1943 dobyla zpět a v roce 1945 se zúčastnila bitvy o
Berlín.
V roce 2014 vypukly v této oblasti proruské nepokoje, proti nové
centrální ukrajinské vládě, jež vyvrcholily vyhlášením tzv. Doněcké
lidové republiky a Luhanské lidové republiky v dosavadních dvou
administrativních oblastech Donbasu. Posléze bylo 24. května 2014 ohlášeno
sloučení těchto mezinárodně neuznaných republik do státu "Novorusko",
které v roce 2015 zaniklo. Obě samozvané republiky označuje Ukrajina za
teroristické organizace a vede s nimi ozbrojený konflikt.